Dagboek (111)
Relaxační píseň - "The sore feet song"
A když jsme tak u té hudby, tak znám i jednu geniální relaxační píseň! Mushishi je stále jedno z nejlepších anime co jsem kdy viděl, atmosféra toho anime se nedá popsat a stejný je i první opening, který se zde objevil...
Motivační píseň - "We were born to make history!" - další hudební okénko...
Tak motivační formuli už tady mám, mám tady i nějakou tu ideální píseň do sprchy, ale jak se člověk má třeba nabudit na životní výkony v práci? Odpověď mi už dávno přineslo jedno anime od kterého jsem toho tehdy příliš nečekal, ale nakonec bylo pro mě osobně asi největším překvapením roku 2016. Z té písničky motivace a náboj prostě úplně priští a i samotný text je taky plný odhodlání, no a ty smyčce! Chtěl jsem tady tu píseň mít už delší dobu, ale díky copyrightu se na Youtube nikdy moc dlouho neohřála (snad teď už vydrží)... Každopádně tady je, jedna z nejlepších motivačních písní, které mi anime přineslo - vždyť každý z nás byl přece zrozen pro to, aby vytvářel historii!
Anime sezóna Léto 2019
Spousta Isekaiů, pár pokračování, možná i něco originálního - nová sezóna, nová hodnocení, nová překvapení, zkrátka tento způsob léta zdá se mi poněkud...
Sleduji a líbí se:
Araburu Kisetsu no Otome-domo yo.
Sleduji:
Uchi no Ko no Tame naraba, Ore wa Moshikashitara Maou mo Taoseru kamo Shirenai.
Katsute Kami Datta Kemono-tachi e
Dungeon ni Deai wo Motomeru no wa Machigatteiru Darou ka 2nd season
Profesionální provokatérka Takagi 2nd season
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Fruits Basket (2019)
Ze starších sezón stále sleduji:
Fairy Tail: Final Series
Dropnuto:
Tsuujou Kougeki ga Zentai Kougeki de Ni-kai Kougeki no Okaasan wa Suki Desu ka?
Arifureta shokugyou de sekai saikyou
Nesleduji:
Senki Zesshou Symphogear XV = season 5
High School Star Musical season 3
Nakanohito Genome [Jikkyouchuu]
Hakata Mentai! Pirikarako-chan
Kawaikereba hentai demo suki ni natte kuremasu ka?
Pořád se něco učíme...
Jsem tady sice skoro už 5 let, ale je to teprve týden, co mě konečně někdo naučil, jak vkládat odkazy do komentářů, psát tučně a kurzívou. Zkrátka jak zajistit, aby komentáře byly zase jednou o level lepší...
Pro ty, kteří toto tajemství ještě nepoznali i já (má to prý i několik dalších uživatelů, včetně autora) sem přidám obsah jednoho diskuzního příspěvku, který tohle vysvětluje.
Hodí se mi to mít tady, protože si nebudu muset pořád ty příkazy otevírat v textovém souboru, kam jsem si je uložil a odkud si je kopíruji a třeba to pomůže i někomu dalšímu, když se ta informace zase jednou objeví někde jinde.
Takže:
1) Chceš-li vložit odkaz do svého komentáři, udělej to takhle: <a href="URL">Odkaz</a>
přičemž místo URL dosadíš zkopírovanou CELOU adresu např. https://www.youtube.com/watch?v=9WzD80jwW10 a místo ODKAZ napíšete cokoliv chcete, resp. to, co vyjadřuje ta adresa.
2) Chceš-li zvýraznit text ve svém komentáři, udělej to takto: <strong>tučné</strong> nebo <b>tučné</b>
3) Chceš-li psát kurzívou, udělej to takhle: <em>kurzíva</em> nebo <i>kurzíva</i>
4) Chceš-li psát s podtrženým textem, udělej to takhle: <u>podtrženo</u>
No a kromě těchto pár kroků jsem se třeba dnes naučil, že pokud chci dát odkaz na nějaký konkrétní komentář, že na to je ten symbol co vypadá jako sponka, nebo s trochou fantazie ležatá osmička (a na který když najedete, tak to i napíše "trvalý odkaz"), co je u komentáře hned vedle textu "všechny komentáře uživatele".
A taky jsem zjistil, že existuje "web archive" nebo chcete-li Wayback Machine, kde je šance dohledat třeba váš starý komentář, který jste si smazali, nebo se podívat, jak vypadal váš profil (nebo prostě jakákoli stránka) někdy v minulosti. Sice tam nejsou 100% záznamy z každého měsíce nebo roku, ale najít se tam toho dá hodně...
Na závěr řeknu jen - Ano, jsem tak trochu zabržděný a Ano, tohle jsem měl vědět a umět už dávno. A přidám, že logicky to, že to teď umím, znamená, že to budu spamovat do všech nových komentářů, protože to umím a to tak dlouho, dokud mě to neomrzí !!!
I am back - s ručením omezeným...
Jak jsem slíbil, o případných změnách zde budu informovat...
Nebudu tvrdit, že se cítím skvěle, za moc to nestojí, ale od 21.4.2019 jsem schopný zase i něco napsat. Tedy by se dalo říct, že moje aktivita zde je postupně od té doby obnovována a že se budou stále více objevovat nějaká moje nová hodnocení, komentáře, obsahy... Zkrátka vše na čem jsem v minulosti tady pracoval a co jsem si tu tvořil se postupně částečně obnoví...
Částečně? Ano, nejspíš jen částečně... Předpokládám, že rozsah mojí práce už nebude takový, jako byl dříve. Nebudu psát komentáře k tolika sériím, nejspíš jich ani nebudu tolik průběžně sledovat (i když kdo ví,množství a kvalitu toho co vyjde neodhadnu)... Ano, přehodnotil jsem svoje původní rozhodnutí o nesledování ongoingů a budu ve sledování aktuální sezóny průběžně (tedy jak budou jednotlivé díly vycházet) pokračovat. Budu opět mít své průběžné přehledy, protože mi hodně pomáhají v orientaci v jednotlivých sezónách. Původní příspěvek z 21.4.2019 o tom, že přehledy nebudou jsem smazal a na tom aktuálním jarním se už pracuje (musím dohnat skluz a zorientovat se).
Proč jsem se tak rozhodl? Protože resty ze zimní sezóny, tedy alespoň ty, které jsem opravdu chtěl dohnat, jsem již zvládl a to co zbylo - po pravdě se mi do těch pár anime, kde mi zbývá u každého pár dílů teď moc nechce. A tak než abych se nutil do něčeho, co mě nebaví (i když časem to stejně musím překonat), budu raději hledat něco nového.
Zkrátka některé změny vám moc dlouho nevydrží...
Takže chci říct, že i když nejsem (ani zdaleka) na 100% fit a v pohodě, tak jsem i přes to ------
Anime sezóna Jaro 2019
Neměl tu být, ale nakonec tu je. Tradiční přehled nové sezóny a toho co sleduji...
Sleduji a líbí se:
One Punch Man 2nd season
Bungó Stray Dogs 3rd season
Attack on Titan 3rd season - part 2
Hitoribocchi no Marumaru Seikatsu
Sleduji:
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Ze starších sezón stále sleduji:
Fairy Tail: Final Series
Dropnuto:
Kono Yo no Hate de Koi wo Utau Shoujo YU-NO
Nesleduji:
Strike Witches: 501 butai hasshin shimasu!
Chou Kadou Girl ⅙: Amazing Stranger
Midara na Ao-chan wa Benkyou ga Dekinai
King of Prism: Shiny Seven Stars
Bokutachi wa Benkyou ga Dekinai
Namu Amida Butsu!: Rendai UTENA
On Hiatus !!!
Od února jsem opět nemocný, stejné zdravotní problémy jako loni, tedy aktivita na tomto profilu bude až do odvolání velmi omezena (týká se hlavně psaní komentářů, obsahů...). Pokusím se však alespoň něco hodnotit...
O případných změnách budu informovat.
První milník dosažen...
aneb 50+ bodů?!?
V letošním roce jsem si všiml, že bych na zdejší databázi mohl dosáhnout hned několika dle mého zajímavých milníků.
Budu tady už 5 let, nejspíš zvládnu do konce roku vytvořit 500. obsah, mohl bych zvládnout napsat i 1000. komentář a také jsem se nějak dostal na hranici 50 uživatelských bodů. Když jsem se sem kdysi přihlásil, tak mě nenapadlo, že budu zdejší databázi až takto využívat, nepředpokládal jsem, že bych se nějak zapojil do jejího rozvoje a vůbec jsem nečekal, že by mi někdo chtěl za něco dát nějaké body. Nejsem nijak extra zajímavý, na ulici byste si mě nejspíš ani nevšimli a při rozhovoru toho hodně namluvím, ale obsahová rovina nebývá ani z poloviny tak bohatá jak bych si přál. Jsou tu uživatelé, kteří píší lépe i zajímavěji jak já, vědí o seriálech i filmech (nejen těch animovaných) mnohem víc než já a pořád přicházejí další a další (s tím, že ale někteří zase neznámo kam mizí...).
O to víc mě překvapuje, že první dosaženou věcí jsou právě ty body (i kdyby vydržely třeba jen jeden den)...
Co k tomu říct?
Snad jen že děkuji, že mě tu někdo čte a sleduje, že to možná i někoho baví. Díky tomu mě pak zase baví občas něco napsat, nebo vytvořit. Je to prostě motivující!
No jsem zvědavý, co bude dál, nejspíš až překonám nějaký svůj další výše zmíněný cíl, tak si sem zase přijdu vylít srdíčko.
Každopádně ---
Anime sezóna Zima 2019
Spolu s bílým bordelem nám zima přinesla i další anime kousky...
Sleduji a líbí se:
Watashi ni Tenshi ga Maiorita!
Doukyonin wa Hiza, Tokidoki, Atama no Ue.
Sleduji:
3D Kanojo Real Girl 2nd season
Bermuda Triangle: Colorful Pastrale
Shingeki no Bahamut: Manaria Friends
Piano no Mori 2nd Season
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Tensei shitara Slime Datta Ken
Dropnuto:
Nesleduji:
+ ty ostatní, co jsem zapomněl
Co si pustit do sprchy? Aneb Jeoffreho hudení okénko...
Venku je zima, hnusně a mokro. Co jiného čekat od podzimu... Ale vždycky se dá najít místo, kde je příjemně! Někdo si vleze do měkkých peřin a pokud nemusí tak prostě nevyleze, jiný zase dokáže spojit příjemné s užitečným a dá si třeba pořádnou sprchu plnou páry. Osvěžující horká voda je v tomhle hnusném počasí jak balzám a být čistý a voňavý - to je v dnešní době skoro povinnost. Ale proč si to ještě víc nezpříjemnit ?!? Není přeci nic lepšího, než si do sprchy pustit nějakou pořádnou hudbu a zpívat na celý dům, nebo si třeba pustit píseň, která vás osvěží ještě víc než horká voda, třeba i takovou, na kterou se dá ve sprše tančit. Tančit ?!? Ve sprše se dá dělat věcí... Každopádně od letošního léta už mé sprchování nikdy není co bylo dřív. Objevil jsem svojí sprchovací píseň! Něco co mě spolehlivě nakopne, dodá šťávu, osvěží a připomene léto...
Děkuji anime Grand Blue za tak povedený openning.
AkiCon 2018
... aneb další dlouhé povídání o jedné letošní kulturní akci z pohledu nyní asi už občasného návštěvníka všemožných anime festivalů a conů...
0) Jakože úvod...
V práci se pomalu dere ke slovu předvánoční sezóna, tedy je pro mě docela těžké se soustředit na něco jiného, než je přijímání zboží a dohadování se s dodavateli, co nám v tom shonu všechno špatně poslali. Jistě, anime mám jako relax po práci, ale i sledování tolika sérií, kolik si jich pokaždé naložím, je poslední dobou stále hůře zvladatelné. Takže někde kdesi vzadu v hlavě jsem měl informaci o tom, že se blíží další akce spojená s tímto mým koníčkem, ale nebýt jednoho zdejšího kamaráda, tak jsem na AkiCon dost možná i úplně zapomněl. Naštěstí dostatečně s předstihem dorazil e-mail s dotazem, jestli teda někam půjdu a přiložený byl i program akce.
Tedy jsem měl příležitost zběžně nakouknout co se chystá a udělat si takový jednoduchý a nenáročný program (hlavně už žádné šílené plány s 10+ přednáškami). Vždyť víkendy mám naštěstí volné a tak ta pro mě tradiční sobota se vlastně dá bez problémů zvládnout. Tak jsem Honzovi potvrdil, že se dostavím a domluvil si sraz někdy mezi 8-8:30 u centra Chodov.
Tentokrát mi ta lokalita vyhovuje, je to docela blízko metra a mám hned 2 možnosti jak se tam i odsud dostat, takže za mě spokojenost - tohle je z mého pohledu ta správná část Prahy... Navíc i ten program má co nabídnout, jsou tam mimo jiné hned 2 přednášející, které jsem už viděl v akci a na které rád zajdu znovu, obzvlášť když se jejich přednášky tentokrát z části zaměří i na doporučení - tedy možná najdu zase něco co jsem neviděl a co by mi nemělo utéct (což je v mém případě díky všemu co jsem už viděl velmi důležité). Takže zase jednou vzhůru za kulturou....
1) Jede jede mašinka...
O tom, jak moc na houby byl pracovní pátek se moc rozepisovat nechci, ale z práce jsem dorazil kolem osmé večer a jediné co jsem zvládl bylo odepsat Honzovi na e-mail, týkající se jeho starosti, jestli vůbec seženu lístek a potvrdit, že dorazím s tím, že když lístky nebudou tak se prostě odeberu někam jinam do Prahy, je to přeci město mnoha možností. Poté už jsem jenom zapnul Twitch a koukal na to jak můj oblíbený pan streamer, nebo chcete-li "hovadský plešing" hraje Red dead redemption 2. No a něco po jedenácté šel spát...
Nařízený budík mě zase jednou nemusel vůbec budit, vycvičený z práce na tuto dobu jsem byl vzhůru už půl hodiny před zazněním signálu a tak jsem si dal cigaretku, vyčistil zoubky, nahodil svůj tradiční kostým obyčejného muže ve středních letech (to je přeci taky cosplay!) a na to nahodil stan (kterému by někdo mohl říkat zimní bunda), který mě udělal 2x tak širším, než doopravdy jsem a kolem sedmé ráno se vydal na místní vlakové nádraží.
Byla ještě tma a nesvítící pouliční osvětlení ve mě budilo určitou nejistotu, díky které mi na mysl neustále přicházela jistá píseň od Iron Maiden. Protože já "se prostě bojím tmy a mám neustálý pocit, že je pořád něco poblíž...". Na nádraží bylo pár lidí a docela dost osob v podroušeném stavu, kde některé ještě z vesela srkali své poslední plechovkové pivo zakoupené v nedalekém obchodě. I já ten obchod navštívil a koupil si količku a sýrovou bagetu nevalné chuti, kterou jsem ztrestal ještě před příjezdem vlaku. Díky rozpitému pití, kterém možná v kombinaci s mým vzezřením budilo dojem, že jsem si tam přihodil trochu toho rumu, jsem krásně zapadl do zdejšího koloritu a když ještě v Hostivaři přistoupili dva na krátko střižení pánové a vagónem zazněli písně od Dana Landy, tak jsem nepochyboval, že tahle cesta bude zážitek. Průvodčí samozřejmě do našeho vagónu raději ani nedorazil...
Na Hlavním nádraží bylo zase lidí, jako by tam dávali něco zadarmo a stejně tak metro působilo na sobotní ráno dosti nacpaně. Ale tak radost, že za chvíli budu na místě mi přeci jen trochu vyvažovala tyhle nemilé cestovatelské útrapy (protože mezi své další fóbie považuji i ten nepříjemný pocit co mám ve velké skupině lidí, tedy přeplněné prostory - kdybych jen věděl, že tohle je jen začátek...).
2) Vzbuď Honzu a možná se i dostaneš na Akicon...
Měl jsem krásnou představu o tom, jak hladce to bude všechno dál probíhat, že mě následující sled událostí mírně rozhodil sandál. Myslel jsem jak přijedu po osmé na Chodov potkám se u vchodu do zdejšího centra s Honzou a Ryuuheiem a společně se vydáme na AkiCon, kde si jako první třeba zajdu na besedu o anime za našich mladých let a nebo si v kavárně uděláme s kamarády besedu vlastní, kde jim povím o tom co sleduji a jaké poklady jsem poslední dobou objevil.
Na místo jsem se i dostal včas, ale najít ten zatracený vchod do Centra Chodov se pro rozpačitého Jeoffreho zdálo jako nadlidský úkol a když jsem vylezl ven jedním z podchodů a objevil se v jakémsi parku se sochou nějakého známého (nebo možná neznámého) vojáka, tak jsem pochopil, že jsem asi lehce v háji (ještě že ne v Hájích). Naštěstí žijeme v době moderních technologií a já si zase jednou pro změnu přibalil i svůj mobilní telefon, krásnou novou Nokii 3310 a tak jsem se rozhodl Honzovi zavolat, aby mě navigoval.
Když se na druhém konci po několika vyzváněních ozval ospalý hlas a Honza reagoval na můj malý panický záchvat stručnými odpověďmi a s cca pětiminutovými přestávkami, tak mi došlo, že tady se právě někdo probudil. Každopádně se nám podařilo domluvit (nebo jsem spíš oznámil), že počkám u východu metra u schodů kde se označují lístky a tak jsem se vrátil zpět do vestibulu a zaujal strategické postavení u tabule s informacemi o tarifu, odkud jsem měl luxusní výhled a tak mi nemohl proklouznout nikdo, kdo metro opouštěl. Viděl jsem tak spoustu mladých lidí, některé i v různých kostýmech a hlavou mi proběhlo, jestli by nebylo prostě jednodušší je sledovat (ona totiž taková dívka s modrými vlasy a kočičíma ušima asi nepůjde někam na návštěvu ke známým a nebo z práce domů).
Z úvah o tom jestli vyrazit na vlastních pěst, které se střídali se znuděným pročítáním informací o tarifech PID, mě vytrhlo vibrování mojí kapsy u bundy. Honza se nejspíš již plně probral a tak mi poslal instrukce "kudy tudy do Bavorova" - Prostě sleduj cedule, vylez podchodem označeným jako KC Zahrada, jdi podél centrály Sony k Lidlu a kousek za tím už to je. Tak jsem dle instrukcí našel správný východ a rozhlédl se po centrále Sony, která ale vidět nebyla. Mohl jsem jít doleva pod most, nebo doprava za roh. Vycházel jsem z předpokladu, že ta snazší cesta to s mým dnešním štěstím rozhodně nebude a vydal se pod most. Za mostem nebylo nic než jen výhled na centrálu Toyoty a další roh. Výrazy, kterými jsem se častoval jsou nepublikovatelné...
Vrátil jsem se zpátky, zašel tentokrát doprava za roh a opravdu tam byla - centrála Sony! V životě jsem tohle logo tak rád neviděl. Jít dál podle instrukcí už bylo docela snadné a tak jsem za pár minut dorazil k modré budově s nápisem KC Zahrada. První dojmy byly asi jen - není to nějaké malé? Když jsem vstoupil do dveří tak se moje prvotní zjištění vcelku potvrdilo, protože i uvnitř to působilo na můj vkus docela stísněně a na to, že bylo po deváté tu bylo už i poměrně hodně návštěvníků. Napadla mě myšlenka, že s mým štěstím už vážně neseženu lístek a hodně nervózní dorazil k pokladně. Lístky měli, na sobotu stál 400,- což bylo zatím nejvíc, co jsem za festival nebo Con na vstupném dal, ale odměnou mi bylo docela kvalitní zázemí. Byla tu velmi dobře vybavená kantýna, která nabízela skoro vše, po čem může člověk na akci toužit (nezaregistroval jsem žádné tradiční maid café, ale dnes jsem ho nějak ani neoplakával), byla tu dobře vybavená šatna s velmi positivním personálem, který už takto brzy ráno vyhrával hudbu a vlnil se do rytmu a bylo tu i hodně různých místností či heren, z kterých jsem ale nakonec žádnou nenavštívil. Byly tu i dva stánky s merchem, takové docela velké a hezky na očích, s tím, že další byly i někde v patře (nehledal jsem je - jsem chudý a vím jaká lákadla skýtají...).
Uvolněný z toho, že jsem konečně na místě a zároveň hodně rozhozený z toho, kolik lidí už tu je a jak je tu živo, jsem si koupil kapučíno a sedl do kantýny. Honzovi potvrdil svojí pozici a rozhlížel se kolem. Bylo tady vážně hodně cosplayerů a já se potichu bavil tím, že jsem poznával anime, hry i filmy z kterých jsou. Honza dorazil něco po půl desáté, konečně jsme se shledali, sice o hodinu později, než jsem čekal, ale zase měl poměrně zajímavou a zábavnou historku (však on se pochlubí) o včerejší cestě domů k Ryuuheiovi, která u mě naplno omlouvala tyto ranní zmatky. Tak si přisedl, došel si pro snídani v podobě 2 párků s chlebem a začali jsme zkoumat dnešní program, který jsem měl v plánu ponechat plně v jeho režii. Tak mi Honza naplánoval 4 přednášky a i si připravil místo, kam se vydáme na oběd.
3) Ten pocit když skoro všechno znáš...
Když se Honza najedl, tak bylo akorát něco před desátou a tak jsme se vydali do velkého sálu na přednášku o novinkách v Anime (první část, druhá je v neděli). Velký sál se mi moc líbil, bylo to jako klasický kulturní sál předělaný na kino s velkým plátnem na pódiu a měkkými a pohodlnými židlemi (které já se svými zdravotními problémy opravdu hodně cením). Sedli jsme si do první řady, což mi taky vyhovovalo, protože jsem si mohl klidně i natáhnout nohy dle potřeby. Zkrátka vše se v dobré obrací!
Přednášku vedli dva pánové, dobře připravení s kvalitním přednesem, ale já s ní měl jeden dost výrazný problém. Jak anotace slibovala, probírali se ty největší taháky uplynulého roku, což je sice dobré téma, ale hlavně pro někoho, kdo nemá čas sezónu sledovat. Když jste ale Jeoffrey, který civí každou sezónu na 20+ anime seriálů, tak samozřejmě ty největší taháky přeci jen znáte...
Takže se probírala anime jako Violet Evergarden, Yuru Camp, Sora Yori mo Tooi Basho, Golden Kamuy, Sword Art Online Alternative: Gun Gale Online - prostě věci, které nejen že znám, ale mám je mezi těmi co se mi líbily a které si dobře pamatuji. Došlo i na filmy, konkrétně Kimi no koe o todoketai a Uchiage hanabi, shita kara miruka? Yoko kara miruka? - opět pro mě známé záležitosti. Taky se rozebírala nová dílá od značky Fate (/ Stay night), takže došlo na Apocryphu i Extru (UMU) a nechyběli ani filmy jako třeba Fate/Stay Night: Heaven's Feel - I. Presage Flower (který jsem neviděl - čekám až budou všechny 3). A další samostatná sekce byla i díla od Netflixu, jako Devilman Crybaby, B The Beginning (což jsem neviděl) a A.I.C.O. -Incarnation-.
Pánové dle mého správně uvedli, že anime od Netflixu zatím rozhodně nic moc, také jsem uvěřil, že filmy se v sérii Fate nejspíš povedli mnohem lépe něž seriály (UMU) no a u ostatních hezky rozebrali, co je na jednotlivých seriálech kvalitní a proč stojí za to je vidět. Jediné co měli pánové podle mého špatně bylo tvrzení o tom, že Violet Evergarden je robot. Pokud si seriál dobře pamatuji, tak Violet je normální dívka, která byla jako malé děvče nalezená armádou (byla opuštěná a zanedbaná) a ti se rozhodli z ní vychovat účinný stroj na zabíjení. Takže byla bez emocí, neznala nic než rozkazy, ale pořád to byl člověk - sice citově naprosto nevyzrálý ale... Jasně, je to detail, ale zarazilo mě to.
Takže dobrá přednáška, ale ne pro mě... Na druhou stranu jsem i docela zvědavý, co si pánové připravili do druhé části, co jsou podle nich ta "ne tak známá, ale hodná zhlédnutí" anime (díky tomu ani nemůžu kritizovat, jestli něco důležitého neopomněli), ovšem zítra se na AkiCon už nechystám, takže se to nedozvím. Neděle bude totiž vyhrazena těm aktuálním anime a díky dnešku mám přeci jen skluz...
4) Ten pocit, když tě to ne tak úplně zajímá...
Po skončení přednášky jsme se s Honzou rozešli, on šel na záchod a já se šel otrávit nikotinem. Každopádně jsme se dohodli, že se sejdeme v malém sále na přednášku o Společenství conu. Anotace slibovala informace o tom jak rozlišit účastníky conů, s kým se bavit, na koho si dát pozor, prostě pro někoho, kdo je pořád ještě začátečník nějaké ty cenné rady. A přednáška to i splnila, ovšem ne v takové míře, jak jsem si představoval s důrazem na ty skupiny, které mě jako čistě fanouška anime zase až tak příliš nezajímají.
Takže se na můj vkus až příliš rozebítali fotografové, kteří měli různé skupiny, hodně se rozebítali cosplayeři i Furici, ale třeba rozebrat nás nováčky, nebo nějak rozdělit ty staré otaku - mazáky conů se podle mého moc nepodařilo. A právě tyhle skupiny mě třeba nejvíc zajímali, když už se tady s někým bavit, tak s někým třeba tak zvědavým a zvídavým jako jsem já - zkrátka jak najdu a poznám na conu někoho dalšího jako je třeba Honza nebo Ryuuhei? Hledej Šmudlo, třeba sám najdeš...
Tedy pro mě byla přednáška zajímavá jen tak z 1/3, ale stejně jako řekla přednášející i já dodám, že tohle je hlavně otázkou subjektivních preferencí, osobních názorů a mohu s klidem říct, že přednáška byla vedená kvalitně, jen o věcech, které mě jen málo kdy zaujali.
K tomu všemu dostál malý sál svému jménu a tak byl opravdu malý, rychle v něm bylo vydýcháno a horko a tak se mi tam těžko držela pozornost. Židličky byly malé a ne zrovna pohodlné. Zkrátka byl jsem rád, když jsem mohl ven a ještě raději, že v této místnosti mě již další přednáška nečeká.
Každopádně na přednášku a i na sobotní program dorazil (sice se zpožděním) konečně i Ryuuhei, který se nám také probral po "veselé cestě domů", takže konečně byla celá tahle naše festivalová skvadra pohromadě. Honza s Ryuuem se našli hned na chodbě, já se k nim přidal ve velkém sále až po další rauchen pauze venku.
5) Ten pocit když se bavíš...
Má v pořadí třetí přednáška byla od Zízy a nesla název Nekonečný příběh s doporučením. Zabral jsem místo ve druhé řadě vedle Ryuua a podle anotace očekával povídání o příbězích s několika různými adaptacemi, různá doporučení, které série a zpracování zvolit a hlavně i dostat shrnutí o trendech v současné asijské tvorbě.
Hned v úvodu mě potěšila otázka Zízy na to, jestli někdo očekává, že tahle přednáška bude hlavně o anime. Protože tady Zízu mám v oblíbených a sleduji její hodnocení i komentáře, tak vím, že její záběr je mnohem širší a tedy logicky dojde i hodně na doramu a hrané komedie a romantické seriály a to nejen z Japonska. Tedy já věděl, že na anime dojde, ale spíš okrajově.
Tak jsme dostali hned několikrát Deat Note, Nodame Cantabile, Itazura na Kiss a další série, které mají mangy, anime, ale především víc jak jednu hranou adaptaci. Dostali jsme i pouze hrané seriály jako je třeba Good Doctor, který mě podle traileru na japonskou verzi strašně zaujal - sálalo z toho takové to lidské teplo. Hodně sérií bylo romantických a Zíza už během představování kladla náležitý důraz na aspekty, které je (a nejen ty romantické) spojují.
Přednáška byla vedená energicky, zábavně, zajímavě i k věci - navíc byl strašně vidět ten zápal Zízy s jakým o tom všem mluví, zkrátka že tu má téma, které jí neskutečně baví. Když u anime znělky k Nodame Cantabile začala Zíza i lehce tancovat do rytmu, tak jsem se neubránil milému úsměvu. I pohybem se dá krásně vyjádřit, že se vám něco líbí a k tomu dojmu a v té situaci se to parádně hodilo, bylo to prostě milé. A já se bavil taky, sice hrané filmy z dálného východu skoro vůbec nesleduji, ale měl jsem chuť si něco pustit a dost možná to i udělám - minimálně toho Dobrého doktora.
Na závěr si Zíza nechala shrnutí těch trendů, nebo spíš jak sama uvedla "co má mít správný seriál, aby doopravdy zaujal". Tady byla obrovská škoda, že na tohle téma nezbylo víc času. Jistě bylo to už mnohem víc faktické a tak třeba už pro někoho ne tak zábavné (nemyslím tím sebe), ale mít tam ještě trošku prostoru navíc, tak to byla naprosto dokonalá přednáška. I tak to ale bylo skvělé, za mě asi nejzábavnější přednáška z toho co jsem dnes viděl, prostě takových 9,5/10.
6) Ten pocit, když už zase nevíš kam to jdeš + přátelský pokec
Po přednášce jsme se prodrali ven ze sálu a právě v tuto chvíli to byl skoro až nadlidský výkon, protože AkiCon nejspíš zrovna vrcholil a já zažil ten pocit, když se nějakých pět minut nemůžeš ani hnout. Vstupní hala byla nacpaná k prasknutí a každý někam mířil. Hotová zácpa! Honza s Ryueem si šli pro bundu, já to vzdal, protože jsem měl teplý svetr a pod ním tričko no a hlavně nás čekalo společné posezení nad nějakým dobrým obědem. Dokonce i Ryuuhei se rozhodl k nám přidat a já tak měl radost, že budeme mít příležitost strávit nějaký ten čas všichni tři společně a v klidu (obědy jsme zatím vždy dávali jen s Honzou ve dvou).
Honza si našel na internetu podle svých kritérií velmi dobrou a zároveň i docela levnou (na pražské poměry) restauraci, kde pro nás měli náš oblíbený pokrm (a pro někoho to nejhorší kulinářské zlo) - pizzu Hawai. Vyrazili jsme podle Honzových instrukcí a po pár desítkách metrů a asi dvou odbočkách to vypadalo, že jsme se ztratili. Když nevíš co dál, vytáhni navigaci - poradil si Honza a tak jsme šli podle toho chytrého telefonu kamsi skrze sídliště podél staveniště a po nějaké poloviční polňačce, abychom po nějakých 15 minutách opravdu našli objekt našeho hladového zájmu, ovšem s tím, že zbývalo vyřešit, kudy se tam vlastně leze. Vchod byl kdesi za zídkou ze strany a před ním byla oplocená zahrádka. Trvalo nám asi 5 minut, než jsme tento oříšek rozlouskli a našli branku na zahrádku a tedy i cestu k restauraci.
Bylo to docela pěkné místo, takové hezky prosvětlené a vůbec celkově světlé s pěknými obrazy na stěnách, které nabízeli zajímavější panoramata, než byl zdejší výhled kamsi k místnímu poli a lesíku. Točili tu pivo - Trautenberk 11° - něco co jsem ještě nepil a ani o tom neslyšel - takže jsem musel ihned ochutnat. Bylo takové jemné s krémovou pěnou a pomalu nastupujícím řízem. Nakonec jsem zvládl 3, tak dobře se pilo... K jídlu jsem měl již zmíněnou Hawai. Chuťově dobrá, šťavnatá a vyvážená, jen to těsto bylo takové zvláštní. Nebylo to klasické křupavé listové těsto, tohle bylo takové víc nadýchané, skoro jak lívance. Ale nestěžoval jsem si.
V příjemné společnosti jsem poseděl nějakou hodinu a půl no a rozebírali jsme nejrůznější věci - naše dojmy z přednášek, doporučení na anime, ale i takové ty klasické věci, kterým se 3 chlapy v anime prostě nevyhnou (takže ecchi, nějaké to háčko). Nebyla to ale čistě diskuze jen o anime, bavili jsme se i trochu o práci a o životě vůbec. Sice jsme nepřišli na žádné geniální zjištění, třeba co je podstatou života, vesmíru a tak podobně, ale zábava to byla.
Příjemně jsem se rozseděl, rozpovídal a tak není divu, že se mi nikam moc nechtělo, ale nechat si ujít Greka a jeho anime doporučení - to nechceš! Takže jsme se po třetí hodině sebrali, zaplatili a vyrazili zpátky. Chtěli jsme tam být o něco dřív a zabrat dobré místo u vstupu do sálu, protože už tak nějak všichni víme, že o Grekovi přednášky je velký zájem a na tuhle show chce mít člověk vždycky ta nejlepší místa. Zpáteční cesta byla mnohem rychlejší a jistější - nevím jestli to bylo tím, že tentokrát jsme nikde špatně nezahnuli, nebo to bylo tím alkoholem v krvi a lehkým krokem, každopádně již před půl čtvrtou jsme byli zpátky.
Ryuuhei se na chvíli oddělil, šel pomáhat jednomu ze svých kamarádů, jen už si nevzpomenu s čím. My s Honzou zabrali místa hned u vchodu do sálu a trpělivě čekali, Ryuuhei se k nám po asi deseti minutách přidal. Během čekání se nám naskytla příležitost zaposlouchat se do historek jednoho z návštěvníků AkiConu o své cestě do Japonska. Sice vím, že se cizí rozhovory poslouchat nemají, ale i tak mi některé příběhy utkvěli v hlavě, jako třeba ten o tom, jak Japoncům chutnala česnečka, nebo jak se generální ředitel JNR omlouval za zpoždění rychlovlaku o celých 21 sekund, nebo jak se v Japonsku vyváží odpad, jak je to s kouřením v Tokiu...
7) Ten pocit, když nic neznáš...
Grekova přednáška začala asi o deset minut později než měla, protože předchozí program se krapítek protáhl (o to víc mě štve, že se i Grekova přednáška náležitě neprotáhla, ale oni už organizátoři vědí, že když Greka včas neutnou...). Každopádně jsme zabrali místa v první řadě a já čekal s čím se mistr vytasí a jestli najde něco, co jsem neviděl - zkrátka jestli mi dá nějaké další tipy.
O tom, že přednáška byla poutavá a že Grek to prostě umí podat i pobavit nemá smysl plodit romány, protože to je Grek, tam se to čeká. Co mě ale vyrazilo dech byl fakt, že ani jedno z doporučených anime vůbec neznám! Tohle se člověku co viděl (podle zdejších statistik) 1000+ sérií asi jen tak nestane a já si najednou připadal zelenější než tráva venku. Ty nevíš nic Johne Sněhu! Navíc každé anime bylo zajímavě odprezentované s minimem přímých spoilerů, takže já mám zase program, co chci vidět, nejlépe ještě do konce tohoto roku. Děkuji Greku - mé přání splněno.
A co že jsme dostali (nebo spíš měli dostat) doporučeno? Takže:
Tenshi ni narumon! - něco víc než jen hromada klišé o tom jak se k obyčejnému chlapci nastěhuje neobyčejná dívka s divnou rodinou.
The Big O - něco víc než jen japonský Batman
Nanaka 6/17 - něco víc než jen Večerníček na dobrou noc
Ginga tetsudou monogatari - něco víc než jen vesmírné vláčky (doporučuje doktor Sheldon Cooper,
Makoto Shinkai i generální ředitel JNR).
I My Me! Strawberry Eggs - něco z čeho ani ten nejzaritější SJW nebude vědět čí je.
Tenchi Muyo! Tenchi in Tokyo - něco co podle fanoušků série Tenchi Muyo! i těch kteří preferují harém "prostě neexistuje".
Eat-Man '98 - něco na co se z nedostatku času prostě nedostalo...
Zajímavý seznam a každé dílo, které se stihlo představit je prostě něčím víc, než by někdo na první pohled čekal a to jsou přesně ta anime, která hledám. Prahnu po originalitě a tady by mohla být.
Potěšen z této přednášky, plný nadšení až dorazím domů a něco si pustím jsem se rozloučil s Ryuuem a Honzou a slíbil, že příští rok určitě na nějaký ten con zase dorazím. Vyšel jsem ven, naposledy použil místní popelníky a ještě jednou se ohlédl za KC Zahradou...
8) Když ti chybí 5 minut a stojí tě to šest pětek...
Cesta na metro Chodov byla jistá a svižná, kráčel jsem spokojen a nejspíš ještě i trošku pod vlivem, takže jsem vše našel bez problémů, označil lístek a nasedl do soupravy. Během cesty metrem jsem sledoval spolucestující, bylo jich tu zase na můj vkus příliš, ale nějak jsem si na přítomnost hromady lidí dneska už i docela zvykl (nebo to možná bylo tím zbytkovým alkoholem). Na hlavním nádraží jsem byl přesně v 17:34, což ale byl problém, protože můj vlak odjížděl z posledního 7. nástupiště přesně v 17:35. Nejsem sprinter ani vyznavač přehnané fyzické aktivity - konzervuji energii pro chvíle, kdy jí budu potřebovat, tedy jsem vlaku v 17:35 zamával, v duchu ho proklel a vůbec všechny, kdo vymýšlejí takové debilní spoje co zrovna mě nenavazují a šel se uklidnit do Sherwoodu další dávkou nikotinu. Zdejší parčík byl plný bezdomovců a když ke mě přišel jeden z nich a nejprve žebral cigáro a pak, i když ho dostal, začal ještě vybírat náš společný popelník a vajgly dávat do pytlíčku, tak jsme usoudil, že tady vlastně ani čekat nechci.
Rozhlédl jsem se po okolí a zjistil, že na Hlaváku je hned několik hospod, takže jsem do té první - Krušovické pivnice v klidu zaplul. Na to že to je ve vestibulu nádraží je to docela sympatická restaurace, ale během chvíle mi náladu pokazila hned dvě malá překvapení. Nejsou tu záchody, jediné záchody na celém Hlaváku jsou ty placené v patře a pak se mi také protočily panenky nad cenou piva. Úplně jsem zapomněl, že v centru má jedno pivo hodnotu dvou tady u nás a málem jsem se dostal i do situace, že jsem neměl hotovost na zaplacení (protože jsem uvažoval, že bych si dal 2). Takže jsem dopil své jedno pivo a raději se zase na chvíli vrátil ven do parku ještě jednou nakrmit zdejší popelníček nějakým tím nedopalkem a na záchod si došel až ve vlaku...
Cesta utekla docela rychle, nebyla moc zajímavá, jenom po vlaku běhali 2 děti a dělali blbosti, což mě ale nemohlo rozhodit, protože akce z které jsem se vracel byla hlasitější a živější.
A co bylo pak? Pak jsem přitáhl z nádraží domů, sedl ke stolu a psal tuhle obsáhlou šílenost. Během toho jsem stihl vystřízlivět a pak si dát 2 panáčky kapitána, abych zase nabral inspiraci a tak je další report na světě a jeho "porod" mě stál méně úsilí než ten minulý.
9) Asi závěr...
Další Con je úspěšně za mnou a tentokrát jsem si ho vlastně jen užíval, žádné velké a bláznivé plány, žádný plný program, který mám problém stíhat a ještě pak i tady popsat. AkiCon se mi líbil, měl co nabídnout, měl dobré zázemí, jen to bylo takové malé a našlapané a na to já nejsem ještě pořádně zvyklý (jsem zvědavý, co budu říkat na letní Advík, nebo třeba na Animefest). Každopádně tohle dám (pokud budu Jura) klidně za rok znovu a těší mě, že se dokážu poučit ze svých chyb a ten festival si prostě jen užít... Za mě fajn sobota!
Na úplný závěr opět přidám odkazy na reporty dalších "účastníků zájezdu":
Anime sezóna Podzim 2018
Už mi pomalu dochází nápady, jak tuhle pravidelnou rubriku uvést - takže už je to tu zase - nová anime sezóna...
Sleduji a líbí se:
Seishun Buta Yarou wa Bunny Girl Senpai no Yume wo Minai
Tensei shitara Slime Datta Ken
Beelzebub-jou no Okinimesu mama.
Sleduji:
Merc Storia Mukiryoku no Shounen to Bin no Naka no Shoujo
Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:
Dropnuto:
Ulysses Jehanne Darc to Renkin no Kishi
Nesleduji:
Dakaretai Otoko 1-i ni Odosarete Imasu.
JoJo no Kimyou na Bouken: Golden Wind
Gyakuten Saiban: Sono "Shinjitsu", Igi Ari! Season 2
Ore ga Suki nano wa Imouto dakedo Imouto ja Nai
+ všechno ostatní na co jsem zapomněl...
Jeoffrey in da loop...
Jsem člověk, který si zakládal na tom, že pořád míří kupředu (i když neví kam) a zpátky se neohlíží. "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky", říkal jsem... Život si ale vždycky dělá co chce a tak i některé naše zásady občas vezmou za své. A tak mám novou práci. Novou? Vlastně ne tak docela, dělám to samé co předtím ve stejné firmě, kde jsem už jednou byl, ale za nových podmínek. Možná člověk někdy musí udělat krok zpět, aby viděl novou cestu kupředu, možná je někdy jednodušší vrátit se tam, kde to známe, abychom opět našli sami sebe a nebo někdy prostě musíme znovu udělat tu samou chybu, abychom se z ní doopravdy poučili, nebo alespoň přišli na to, že někdy se vše prostě jenom točí ve smyčkách a my se jen dokola honíme jako kočka (nebo pes) za ocasem.
Co to ale znamená? Že už zase nebudu mít tolik času na svoje koníčky, že toho už zase tolik nebudu psát a že opět budu marně honit skluz ve sledování (nejen těch aktuálních) anime. Psaní obsahů, komentářů a hraní si s obrázky, které by pak měli skončit v galerii bude zase až na druhé koleji... NEET je mrtev a pracovník administrativy (tedy náš obyčejný uředníček) povstal jako Fénix z popela! Samozřejmě to má i svoje výhody, protože odpadá klasická otázka "Bude příští měsíc na chleba?", ale jestli tohle celé je dobré rozhodnutí ukáže až čas...
A co na to zdraví? Kdo ví... Zatím se drží a ani nedělá přílišné problémy, ale to se může v budoucnu opět zhoršit, protože i tohle může být jen další smyčkou, nebo spíš sestupnou spirálou, na kterou jsem opět vstoupil...
A co Akicon a další akce? Víkendy mám volné - prozatím, tedy třeba sobotní návštěva festivalů je pořád ve hře...
Takže se opět vydávám na cestu, sice na takovou, kterou už jsem jednou šel, ale možná s novými překážkami, možná s novými zážitky a možná taky ne... Povede kupředu, nebo si jen opíšu další dramatické kolečko? A je na konci posledního okruhu nějaký cíl? Závodníci tvrdí, že ano !?! Možná uvidíme - To be continued...
Dozvuky Advíku 2018
Jak už jsem psal níže (3.8.), tak letošní letní Advík mi bohužel ze zdravotních důvodů nevyšel (takže jsem vlastně kromě toho letošního zimního na žádném ani nikdy nebyl...). Sice festivaly navštěvuji ani ne rok a po pravdě se občas musím i přemlouvat, protože jsem kůže líná (a na to se neumírá...) a asociál, ale je vidět, že jsem letos opravdu o hodně přišel! Nevěříte? Tak si přečtěte pravidelné reporty těch zdejších uživatelů, kteří měli to štěstí, že se mohli akce zúčastnit...
No a co bude dál? Po pravdě - kdo ví? Zdravotně jsem se sice opět zlepšil a dokonce se zase rozhlížím po nové cestě, kterou se v životě vydám (například aktivně a zodpovědně hledám nějakou novou a třeba i zajímavou práci, protože NEET v reálném světě sám zase tak dlouho nepřežije...), ale když jsou některé vaše obtíže chronické a tedy se jich nejde příliš zbavit (objeví se, když to nejmíň čekáte a dělají si co chtějí), pak se blbě něco plánuje... Takže další akce pro milovníky anime je Akicon v říjnu a jestli přijde i Jeoffrey? Možná (když zdraví a práce - bude-li nějaká - dovolí), protože pořád jsou věci, které bych chtěl vidět, zažít a nebo koupit... Třeba ---->
Mr. Raindrop...
Konečně po týdnech odporného vedra a sucha venku sprchlo a já si náhle vzpomněl na (dle mého) jeden z nejlepších endingů v historii anime (a musel si ho hned najít). Je to z Gintamy - samozřejmě...
Jeoffrey na vlnách retra
Díky seriálu High Score Girl se posledních několik týdnů vezu na vlně nostalgie. Opravdu moc hezká reklama na staré hry (+ to má i docela obstojný normální příběh), člověka ani nepřekvapí, že to sponzoruje Square Enix. I když podle toho Street Fightera bych spíš čekal dotace přímo od Capcomu...
Každopádně to byla kdysi velká pecka, když se u nás v obchodním domě "Květ" objevil první automat se SF II. Stálo to tehdy pětikorunu za jednu hru a s bratranci jsme tam trávili mládí a utráceli všechny úspory. Dokonce jsem tehdy chodil i rád s mámou nakupovat...
Pamatuji si že nejradši jsem hrál za Blanku, protože kdo se přiblížil dostal elektrikou (což ale nefungovalo třeba na takového Guila, za kterého pořád bratranec spamoval ty zatracený bumerangy, nebo co to bylo...)...
Každopádně jsem hodně zvědavý, jestli v High score girl přijde na odiv i pro mě ještě větší pecka než je celý SF a to je starý dobrý Mortal Kombat. Tuhle hru jsme hráli u bratrance na jeho 486 skoro 2 roky.
Navíc má Mortal Kombat rozhodně mnohem lepší filmové zpracování a jedny z nejlepších a nejchytlavějších hudebních motivů.
Třeba takové "Choose your destiny" si ještě dneska pouštím, když doma něco tvořím a potřebuji energii, nebo i jako pozadí při hraní her...
Banana !!!
Ještě že dieta nejsou jenom hořký čaje, suchý pečivo, suchá rýže, brambory a podobně... Už jsem se třeba zmínil, jak skvělá věc je banán? To ví přeci i Mimoň!
Advík 2018
Tady měl být report z letošního Advíku... Bohužel se ale nakonec ze zdravotních důvodů nezúčastním, takže i další ročník této akce bude bez mé maličkosti. Užijte si ho proto i za mě a snad za rok :(
Já se jdu léčit - prášky, dieta a hořký čaj...
Umu / Extra - the grand finale...
A já si naivně myslel, že tohle už je za námi a pak dneska ráno otevřu stránku s anime a tam na mě hledí velké finále Fate/Extra: Last Encore - Irusterias Tendouron !!! Úžasné - vskutku... Zapnu a už se to na mě sype!
Úprava profilu 29.7.2018
Kdyby náhodou někdo z vás, kdo mě má v oblíbených, tápal nad tím, proč mu dnes dopoledne neustále vyskakují upozornění na to, že si uživatel Jeoffrey změnil profil, ale kromě jednoho změněného a jednoho přidaného obrázku tam nic nového není, pak vězte, že obrázky na profilu prošli kompletní revizí, některé byly oštítkovány tituly, nebo popisky (aby bylo zřejmé odkud jsou, co značí) a někdy i označením postav! Zkrátka intenzivně pracuji na tom, aby byl můj profil nejen barevnější, ale zároveň aby bylo jasné, co že to vlastně je (a to nejen vám, ale hlavně mě)...
