classic

Ako ste si už asi stihli medzičasom všimnúť, tak v poslednom čase sa predsa trocha viacej zaujímam i o modernú poľskú kinematografiu po roku 2000...

A ako tak ďalej "klikám" na jednotlivých tvorcov, tak ma zaujal istý hlavný kameraman v podobe mena & priezviska → Piotr Sobociński; hovorím si: „veď to je mi nejaký známy pojem, nespolupracoval náhodou na Kieślowskiho Dekalógu a Troch farieb: Červenej?” • Vskutku, vôbec nie, pretože to sa najskôr vzťahovalo na jeho otca: Piotra Sobocińskiho, seniora, keď teraz je reč najmä o jeho synovi, juniorovi..., pričom mladého dedkom bol zase pre zmenu → Witold Sobociński, ktorý sa podieľal na dramatickom titule v podobe Zasľúbenej zemi, autora Andrzeja Wajdu ako povedzme i jeden z troch hlavných kameramanov, či dokonca ešte aj predtým na Zanussiho Rodinnom živote, čiže inými slovami sa jedná o generáciu kameramanov v 3. vyhotoveniach: starký [Witold, * 15. 10. 1929 - † 19. 11. 2018]; syn [Piotr st., * 03. 02. 1958 - † 26. 03. 2001], a vnuk [Piotr ml., * 03.11. 1983], ktorý vo svojom mladom veku je držiteľom už 6 poľských filmových ocenení, teda sa ani akosi nezaprie, že patrí do roku Sobocińskich... 

No a z tých šiestich triumfov, je najlepším zárezom asi práve tento: Corpus Christi

▼                                                                                                                ▼

Peter van Gelder představuje hvězdy filmového plátna bez pozlátka:

* Dustin Hoffman

„Hoffman udržoval svoji přeměnu v Dorothy na čistě obchodní úrovni. Shirley, údajná ženská složka jeho osobnosti, mu nezabránila v tom, aby se neoženil pouhých šest dnů po rozvodu, který následoval po jeho roli v Kramerové versus Kramer.”

Peter van Gelder o Dustinovi Hoffmanovi jako představiteli, Tootsie

* Grace Kellyová
„Působí dojmem ženské, která bude k chlapovi chladná, jen dokud jí nestáhne kalhotky. Pak vybuchne jako sopka.”

Gary Cooper o Grace Kellyové po natáčení westernu V pravé poledne

* Marilyn Monroeová

„Prsa měla jako z žuly, ale mozek jako ementál.”

Režisér filmu Někdo to rád horké, Billy Wilder, o božské Marilyn

* Olivia Newton-Johnová

„Kdyby uměl čerstvý chleba zpívat, zněl by určitě jako Olivia.”

Z dobové recenze o výkonu Olivie Newton-Johnové ve filmu Pomáda

* Jack Nicholson

„Klaun se metafyzicky ponořil do chemikálií a přišel o rozum - nelze však říct, že se to nepodobá zbytku naší společnosti.”

Jack Nicholson o své kreaci v Batmanovi

KARIÉRA, JAKO BYLA TA FRANKA SINATRY, která trvala více než pět desetiletí, je k vidění jen zřídkakdy. Hvězd, které stvořily Hollywoodská studia, je v historii filmu plno. Občas se však objeví člověk, který se proslaví, i když k tomu zdánlivě nemá vůbec žádné předpoklady. Nevypadá a nechová se jako budoucí hvězda a boří zažité konvence právě díky tomu, že zůstává sám sebou.

Frank Sinatra byl typickým příkladem takového člověka. Jeho odkaz je výjimečný především díky jeho obrovském talentu a schopnosti přizpůsobit se mnoha naprosto odlišným žánrům - napřed se proslavil jako zpěvák a tanečník, pak se představil i jako dramatický a romantický herec a na konci kariéry se pak objevoval v rolích drsných akčních hrdinů. Sinatra se také nebál zpochybnit některé herecké techniky, které ve své době platily za jediné uznávané, přitom si však zachovával skromnost a dokázal se poučit od svých zkušenějších kolegů. Při hraní se vždy řídil vlastním instinktem, díky čemuž působil velmi přirozeně. Podařilo se mu získat Oscara v době, kdy jím byli oceňovaní takřka výhradně vystudovaní herci. Autor této publikace přináší strhujúci soubor díla této neobyčejné hollywoodské hvězdy. Sinatra ztvárnil mnoho různých rolí včetně těch v dnes už kultovních filmech Anchors Aweigh, Odtud až na věčnost, Suddenly, Frajeři a saze, Muž se zlatou paží, Dannyho jedenáctka, Von Ryanův Expres, Mandžuský kandidát a Detektiv. Kniha obsahuje více než dvě stě fotografií s komentáři Sinatrových kolegů a spolupracovníků, včetně esejí jeho dcer Nancy a Tiny a syna Franka. Popisuje také jeho proměnu z fenomenálního zpěváka ve filmovou hvězdu, držitele Oscara a jednu z největších ikon v historii kinematografie.

ODKAZ NA STIAHNUTIE: 

1/2 : https://webshare.cz/#/file/IjEuFuMyGa/01-kennedy-sinatra-a-mafie-2023-mkv

2/2: https://webshare.cz/#/file/W2VqODjXEL/02-kennedy-sinatra-a-mafie-2023-mkv

Autopsie je jedinou autorizovanou biografií Juraje Herze a zároveň jeho otevřenou výpovědí o posledních pěti dekádách československé a později české kinematografie.

Juraj Herz vypráví s nezvyklou upřímností nejen o pozadí natáčení svých filmů, které se dnes řadí do zlatého fondu československé kinematografie, ale jeho vzpomínky jsou zároveň svědectvím o době nedávno minulé a o podmínkách, ve kterých žili a tvořili čeští a slovenští filmaři a divadelníci druhé poloviny dvacátého století.

Definitivní tečku za filmem Zastihla mě noc pro mě osobně udělal kupodivu Steven Spielberg, a to osm let poté, tedy v roce 1993, když natočil svůj slavný Schindlerův seznam. 

O Schindlerově seznamu se mluvilo v superlativech. Šel jsem se na ten film podívat a ohromeně jsem zíral, když jsem v něm viděl svoji scénu ze sprch, kdy dlouho neteče voda a nejprve jedna z žen a pak i ostatní se rozkřičí, že ze sprch bude prýštit plyn. Nešlo jen o to, že ta scéna byla téměř identická, ale i o to, že byla skoro stejně natočená, záběr po záběru. Nešlo mi to do hlavy, podobnost byla až zarážející, ale stále jsem si kladl otázku, kde by Spielberg asi tak mohl vidět film Zastihla mě noc. Vyptával jsem se kdekoho a zjistil jsem, že když Spielberg připravoval natáčení, objel stejně jako já všechny dostupné koncentrační tábory v Evropě. V každém se ptal, jestli se tam už něco válečného netočilo, a když áno, nechal si dotyčný film promítnout. Zastihla mě noc prý viděl dvakrát. 

Pro jistotu jsem si koupil i knihu Schindlerův seznam, pečlivě ji pročetl a hledal, jestli tam podobná scéna náhodou není popsaná. Nebyla tam. 

Řekl jsem si, že to tak nenechám, a našel si v Americe právnika, kterému jsem popsal svůj problém. Právník mě požádal, abych mu obě scény poslal, aby je mohl porovnat a rozhodnout, jestli má smysl se soudit. Obratem jsem tak učinil a zanedlouho mi právník volal, že jsem asi udělal chybu a omylem mu poslal dvakrát stejnou scénu ze Spielbergova filmu. Ubezpečil jsem ho, že ne - první scéna je ze Zastihla mě noc, druhá z Schindlerova seznamu. Na to reagoval právník ještě rychleji. Při pečlivějším zkoumání zjistil, že to jsou skutečně dvě různé, ale stejně natočené scény, a v případě takové podoby doporučuje obrátit se co nejrychleji na soud. Pak mi ale řekl, že jako zálohu potřebuje tři sta tisíc dolarů, a bylo po soudu. 

Diagnózy času představují cestu československého filmu od znárodnění kinematografie v roce 1945 (s nutným přesahem k úplným počátkům českého a slovenského filmu, neboť jeho dějiny jsou skoro stejně dlouhé jako dějiny filmu vůbec: už půl roku po první filmové projekci bratří Lumièrů se v červenci 1896 promítalo také v Čechách a v roce 1898 vznikly i první původní české snímky) přes první kroky zestátněné kinematografie v 50. letech, její nejkrásnější věk v letech šedesátých a „mrtvou sezonu” doby normalizace k listopadovému převratu a rokům následujícím, kdy se film musel a nádale musí vypořádat s novými ekonomickými a společenskými podmínkami. 

Název knihy Diagnózy času napovídá, že toto neplatí jen pro dobu současnou. Záměrem knihy je představit dějiny filmu ne jako sadu akademických pouček, ale jako živoucí proces odrážející danosti, které film stejně jako jiná odvětví umění donutily uzavírat kompromisy s ideologiemi nebo zákonitostmi, s nimiž se musel a musí vyrovnávat.

Syntetizující pohled na dějiny kinematografie je inspirován orální historií a zkušenostmi, které autor nasbíral při práci na filmových dokumentech o filmařích šedesátých let minulého století, a rámován perspektivou česko-slovenskou - ze zřetele se v žádné z kapitol sledovaného období nevytrácí srovnávací pohled na obě poloviny bývalé československé federace a vědomí, že v důsledku historických událostí šel vývoj v každé z nich nezřídka odlišnou cestou. 

...co se týče pracovních metod, můžeme říci, že zatímco někteří z těchto filmařů rádi využijí hollywoodských financí, mají-li k tomu možnost, přesto je většina z nich připravena pracovat za finančně nevýhodných podmínek, bez velkých filmových hvězd, bez nákladných ateliérů a vizuálních efektů (přestože ty jsou nyní snadno dosažitelné díky počítačovým technologiím a jejich relativní dostupnosti), a upřednostňují svou stálou, repertoárovou skupinu herců a techniků i své nápady a vynalézavost, jež si vynutili okolnosti. A v konečném důsledku je to právě vynalézavost - plodnost představivosti, touha, vůle a schopnost riskovat a nabídnout zajímavější a hodnotnější alternativu oproti nezáživným, vyčpělým moralizujícím přednáškám a klišé, jež mají nyní tak silné postavení v americké kinematografii středního proudu. Právě tím se vyznačují filmaři, jejichž prací se budeme zabývat v následujících kapitolách, jsou to plodní a tvořiví talentovaní lidé, kteří si zaslouží naši pozornost a uznání. Má-li americká kinematografie nabídnout něco lepšího než bezduchou, stále se opakující zábavu z rukou ustanovené komise a zaměřenou na nejširší a nejméně náročné obecenstvo - zkrátka má-li nám dát něco umělecky hodnotného - pak jsou to právě nezávislí režiséři a scenáristé, kdo stojí v čele tohoto hnutí.

SIR SEAN CONNERY si mezinárodní slávu vydobyl jako sebevědomý, uhlazený (a podle mnohých také jediný opravdový) tajný agent 007 v šesti filmech o Jamesi Bondovi natočených podle literární předlohy Iana Fleminga. Zazářil také v hlavní roli filmu Johna Hustona Muž, který chtěl být králem, nezapomenutelné adaptaci románu Rudyarda Kiplinga, a v Nedotknutelných režiséra Briana De Palmy. Za svůj výkon v tomto filmu byl po zásluze odměněn Oscarem. Hlavní roli ztělesnil také ve filmu Past, který natočil v produkci vlastního filmového studia Fountainbridge Films, pojmenovaného podle edinburské čtvrti, ve které vyrůstal. V 1971 věnoval přes milion dolarů, svůj honorář z filmu Diamanty jsou věčné, na založení Skotské mezinárodní vzdělávací nadace, která podporuje mladé skotské talenty na počátku pracovní dráhy.

Kniha světoznámého herce sira Seana Conneryho není jen obyčejným životopisem, je vyznáním lásky ke Skotsku. Sám říká: Kromě Micheline, která je od roku 1975 mou ženou, mám ještě tři životní vášně - hraní, sport (obzvlášť golf) a Skotsko. Skotsko a skotská politika je z nich největší. 

Autor provází čtenáře skotskou historií, literaturou, legendami a strašidelnými historkami, architekturou, světem filmu a divadla i prostředím obyčejných dělníků z loděnic či dolů. S láskou popisuje díla mnoha uměleckých tvůrců, nešetří však kritikou nad byrokracií mnoha institucí a spolků, které místo, aby věci prospěly, často naopak škodí. Zmiňuje i vlastní přínos v mnoha aktivitách, kulturních, sportovních i humanitárních, ať už formou finančních příspěvků (nejčastěji honorářů z „bondovek”), nebo přímou spoluúčastí. 

Tato kniha rozhovorů s Fellinim je nejen cenným svědectvím o tvorbě a životě tohoto největšího italského a světového režiséra (Constantini je jediný, který znal velké tajemství Felliniho lásky s českou ženou, která žije v Římě), ale také zasvěceným  pohledem do italské společnosti vůbec, podaným živým způsobem, který přiblíží postavu Felliniho jistě i těm českým čtenářům, kteří zázračnou dobu Felliniho neprožili. Doufám, že bude také podnětem, aby se v českých kinech i televizi opět promítaly všechny Felliniho filmy, již dříve uvedené i dosud neznámé. Bylo by to velké obohacení našeho kulturního života, zvláště pro mladou generaci, která je dnes zaplavována tzv. akčními filmy. 

»Ať už o ní lidé mluví dobře nebo špatně, moje tvář byla pro mne šedesát let značkou, která se v divadelním a filmovém světe vyplatila,« píše v této knize Buster Keaton, muž, který se nikdy neusmál, komik s nejpohyblivějším tělem a kamennou tváří, známy jako Frigo, nádherný klaun, který spolu s Chaplinem, Lloydem a dalšími filmovými hvězdami prošel bouřlivou dobou prvních dvaceti let slávy Hollywoodu, kdy »komedie byla králem«. Svůj životní příběh vypráví Frigo se zvláštním smyslem pro absurditu skutečných situací, které jsou zdrojem humoru, i když v dané chvíli dokážou člověka nepříjemně zaskočit. Frigův vlastní životopis je stejně poutavý jako kdysi jeho filmové príběhy, které za pomoci gagů dokázal tak mistrně navodit, rozvinout a překvapivě zakončit.

99 filmů moderní kinematografie

představuje průřez posledním půlstoletím filmové produkce Evropy a USA. Text přináší řadu informací o vzniku a kontextu vybraných filmových děl.

Najdeme zde klasické snímky jako Lesní jahody, Sladký život, Zvětšenina, Smrt v Benátkách, Americká noc či Nebe nad Berlínem, opusy, které ve své době rozvířily veřejné mínění jako Divoká banda, Poslední tango v Paříži, Velká žranice, Buzíci, Modrý samet či Poslední pokušení Krista, ale i úspěšné filmy posledních let - Trainspotting, Fargo, Prolomit vlny, Americká krása, Magnolia, Matrix, Moulin Rouge, Láska nebeská.

Publikaci, která poskytuje základní přehled o stěžejních proudech moderní filmové tvorby, doplňují podrobné i výběrové filmografie režisérů, herců a ostatních klíčových profesí. 

Od sedmdesátých let patří k nejžádanějším mužům Hollywoodu. Býval dvorním hercem Martina Scorseseho. Hrál pro Francise Forda Coppolu, Eliu Kazana, Michaela Cimina, nezalekl se Terryho Gilliama nebo Roberta Rodrigueze. Talent osvědčil v gangsterce, muzikálu, sociální satiře, v komických rolích stejně jako v úloze maniaků.

Talentovaný, pracovitý, proslulý vztahy s krásnými ženami. Jaký je doopravdy Robert De Niro?

So 7 Oscarmi® vrátane najlepšieho filmu v roku 1962 je LAWRENCE Z ARÁBIE jedným z najväčších filmových majstrovských diel všetkých čias. Ide o najväčší počin legendárneho režiséra a držiteľa Oscara Davida Leana (DOCTOR ZHIVAGO). Vo filme hrá hlavný herec Peter O'Toole v jeho prelomovej úlohe T.E. Lawrencea, odvážny britský armádny dôstojník v prvej svetovej vojne, ktorý hrdinsky zjednotil bojujúce arabské púštne kmene, aby ich priviedol do vojny proti mocnej tureckej ríši. Brilantné výkony O'Toolea, Aleca Guinnessa, Anthonyho Quinna, Jacka Hawkinsa, Omara Sharifa a Anthonyho Quaylea robia z tohto filmu majstrovské dielo, ktoré si budete chcieť pozrieť znova a znova.

FAKTY NABITÁ KNIHA O VELKÉM BOUŘLIVÁKOVI HOLLYWOODU Z PERA UZNÁVANÉHO AUTORA MARCA ELIOTA VNÁŠĺ NOVÉ SVĚTLO DO ŽIVOTA JACKA NICHOLSONA NA PLÁTNĚ I MIMO NĚ.

Životní příběh amerického herce Jacka Nicholsona je sám o sobě natolik poutavý, že by se mohl stát námětem pro scénář. Dočteme se o jeho ne zrovna lehkém dětství v New Jersey, kdy veškerá tíha starostí o rodinu ležela na bedrech matky a hrozilo, že vypluje na povrch nepříjemné tajemství jeho pravého původu; o nevázaném nočním životě s Warrenem Beattym, plném bujarých večírků, alkoholu a drog; o vášnivých vztazích se začínajícími herečkami, Michelle Phillipsovou, Anjelicou Hustonovou a Larou Flynn Boyleovou; a též o spolupráci s tak skvělými režiséry a kolegy, jako jsou Dennis Hopper, Stanley Kubrick, Roman Polański či Meryl Streepová.

Publikace poutavým způsobem mapuje pět desítek let trvající kariéru Jacka Nicholsona, která mu mimo jiné vynesla dvanáct nominací na Oscara (tři proměnil), sedm Zlatých globů a nespočet legendárních rolí. Připomeňme mladého Nicholsona v Malých životních etudách, zranitelného a hledajícího vlastní identitu. Nebo hlavní roli McMurphyho v Přeletu nad kukaččím hnízdem, či skvělého Partanu v Čínské čtvrti, Melvina Udalla v Lepší už to nebude, jejž ztvárnil s nevšedním humorem a peprnou jízlivostí, či stárnoucího seladona v Lepší pozdě nežli později. S každou velkou rolí přínáší Jack Nicholson něco nezapomenutelného a neopakovatelného a vůbec nevadí, že dávno není ani mladý, ani pohledný. Je ovšem velký herec a na tom se nic nezmění.

 Malý velký muž, Tootsie, Kramer, Rain Man, kapitán Hook - muž mnoha tváří. Skutečnou tvář Dustina Hoffmana odhaluje tato kniha od Ronalda Bergana. 

Kto by nepoznal známu figúrku Charlieho, kto by nepoznal aspoň zopár z množstva filmov herca, scenáristu a režiséra Charlieho Chaplina, priekopníka americkej filmovej grotesky a klasika svetovej kinematografie? Jeho poetický svet skrz-naskrz preniknutý citom, ktorý dodáva jeho dielam nový rozmer, na svoje časy nezvyčajný tragikomický náboj, čo núti diváka smiať sa a plakať zároveň.

„Keď som dal život tomuto úbohému tulákovi,” hovorí o svojom hrdinovi Ch. Chaplin, „tejto vystrašenej, znepokojenej, biedne živenej bytosti s patetickou filozofiou, mal som na mysli satiru: palička predstavovala dôstojnosť, fúziky hrdosť a vyčaptané topánky ťažobu pozemských trampôt.”

Charlie Chaplin prešiel vo svojom vývoji veľký kus cesty. Séria krátkych grotesiek z prvého obdobia jeho tvorby je založená predovšetkým na gagoch a situačnej komike, ale zakrátko už preniká do jeho diel sociálna tematika a Chaplin vykračuje za novými námetmi a novou dramatickou formou, ktorá mu pomohla vyjadriť svoj postoj k rozkladu spoločenských hodnôt a predniesť humanistické posolstvo adresované celému svetu. 

Pamäti Ch. Chaplina, ktoré sa pod názvom Môj život po prvý raz dostávajú do rúk [už v roku 1989, keď som mal iba tri roky; pozn. classica] slovenského čitateľa, zachytávajú peripetie umelcovho bohatého života veľmi verne a dôkladne. Sú ľudské ako autor sám, pretože sú napísané spontánne a sú osobným vyznaním človeka, ktorý ako citlivý umelec v nich obnažuje svoje rozkolísané vnútro. Sú do značnej miery verným odrazom jeho životných radostí i sklamaní, ťažkostí i úspechov, a zároveň výrazom istého uspokojenia nad prekonaním nespočetných životných prekážok, ktoré sa pred autorom vŕšili na jeho ceste od živorenia na londýnskych predmestiach až k vrcholu umeleckej slávy a vyrovnanej starobe. 

Želáme čitateľom, aby im životopis Charlieho Chaplina priniesol práve toľko radosti ako jeho filmy. 

Dějiny filmu 1895-2005 jsou dějinami nejrozšířenějšího druhu umění z pohledu nestora polské kritiky Jerzyho Płażewskeho. Napsal je s jedinou myšlenkou - aby byly opravdu čteny a aby se informace s jeho komentářem dostaly k co největšímu počtu především mladých čtenářů, kteří o mnoha významných filmech slyšeli jen z doslechu. A to se mu skutečně podařilo: jeho kniha s bohatým fotografickým materiálem se dočkala v Polsku už šesti vydání!

Čeští [ale i slovensští; pozn. používateľa] čtenáři budou jistě překvapeni faktem, že tato rozsáhlá populárně-naučná práce neobsahuje jen historické přehledy a suchá shrnutí, ale oplývá také množstvím obrazných příměrů, vtipných glos a odkazů k jiným druhům umění. Kromě této stylistické obratnosti vykazuje autor rozsáhlé znalosti jak západoevropského a amerického filmu, tak i filmu severských zemí, Ruska, Turecka, Íránu, Indie, Číny, Japonska, Jižní Ameriky, Austrálie i Afriky. Polské filmové tvorbě se věnuje zevrubně; v širokém záběru ale zaznamenává i to podstatné, co vzniklo například v Československu (České republice), Maďarsku, bývalé Jugoslávii atd. Souběžný pohled na řadu různých národních kinematografií tak poskytuje ucelený obraz světových dějin filmového umění

Alfred Hitchcock (1899-1980)

britský a americký filmový režisér a producent, mistr thrillerů a kriminálních příběhů, patří mezi absolutní špičku nejznámějších osobností světového filmu. Za svou šedesátiletou kariéru režíroval více než padesát filmů, z nichž mnohé se promítají dodnes. Za všechny jmenujme Ptáky, Psycho a Hospodu Jamajku.

Autorka čerpá ve své biografii z důvěrných rozhovorů s Hitchcockem samým, jeho ženou Almou a dcerou Pat, které vedla po několik let, jakož i s plejádou filmových osobností, které s Hitchcockem měly možnost pracovat - např. Cary Grantem, Ingrid Bergmanovou, Grace Kellyovou, Laurencem Olivierem, Gregory Peckem, Henrym Fondou a Kim Novakovou. Podařilo se jí vykreslit živý portrét umělce, bez něhož si světový film nedovedeme představit. 

Jean Marais

* 1913 v Cherbourg
† 1998 v Cannes

Kráska a zvíře, Hrbáč, Kapitán, Hrabě Monte Christo, Muž se železnou maskou [resp. Železná maska, pozn. recenzenta]... všechny tyto filmy mají jedno společné - představitele hlavní role v každém z nich. Herce, který rozdával štěstí a měl nesmírně rád život. Byl jím charismatický Jean Marais.

Jiří Žák nás ve své knize, v níž vzdáva hold osobitému a šarmantnímu člověku, provází od prvních Maraisových krůčků v přístavním měste Cherbourg, kde se narodil, přes nespoutané roky života v Paříži, až po poslední dny, které strávil s přáteli nejbližšími v Vallauris. Jeho život nejlépe vystihují slova starosty tohoto města Paula Bongiovanniho, jimiž se s umělcem rozloučil: „On nebyl zosobněním štěstí, on byl štěstí... ”

Maraisův životní příběh poteší všechny, které dokázal okouzlit svým herectvím i tím, jak žil. 

Četník ze Saint-Tropez, Fantomas, Křidýlko nebo stehýnko, Oskar, Velký flám, Piti piti pa, Smolař... to jsou filmy, jimiž komik Louis de Funès oslovuje diváky na celém světe.

Jeho gesta zlidověla, výroky z jeho filmů si lidé pamatují a baví se jimi dodnes. Funès se stal legendou.

Ani Česká republika není výjimkou, naopak. Filmy Louise de Funèse se prodávají na DVD [i na Blu-ray; pozn. recenzenta] a televize je pravidelně zařazuje do vysílaní. Jak je to možné? Jsou Funèsovy snímky skutečně tak kvalitní, byla jeho komika opravdu tak originální?

A jaký byl vlastně Louis de Funès člověk? Zatrpklý samotář uzavírající se před veřejností do rodinného kruhu? Laskavý otec a příjemný kolega? Lakomec hromadící s harpagonskou vášní peníze a majetek? 

Na tyto a podobné otázky se pokouší nalézt odpovědi kniha Jiřího Žáka, který nejen poodhaluje nejintimnější zákoutí Funèsova života, ale zároveň ho zařazuje do dobových souvislostí. Kromě osobního příběhu slavného komika tedy autor mapuje i poválečnou francouzskou kinematografii a společenské poměry, v nichž Funèsovy filmy vznikaly. 

Italský western, jemuž je věnována tato kniha, představuje nejen jeden z nejpopulárnějších žánrů italské kinematografie, ale i komplexní sociokulturní fenomén, který rezonuje v širokém mezinárodním kontextu. Autor se ho snaží představit z jiného pohledu, odlišného od výkladů, které se stále opakují v publikacích věnovaných tomuto žánru. Pro svou analýzu si zvolil několik okruhů specifických témat. 

V úvodní historické části se zaměřil na revizi dlouhodobě a mylně zavedeného obrazu historie italského westernu spojeného zejména s tvorbou Sergia Leoneho. V následujících, interpretačních kapitolách rozobíra příznačné rozpoznávací atributy tohoto žánru, úzce spojené s náboženskou symbolikou, kulturní intertextualitou, anachronickými prvky, žánrovými konstrukcemi a filmovou hudbou. Autorův text uvozují osobní historická svědectví o vlastních tvůrčích zkušenostech z pera scenáristy Ernesta Gastaldiho, který pro knihu napsal předmluvu, a režiséra Giancarla Santiho, s nímž autor vedl rozhovor.