freddy

Zdravím všechny, kteří z jekéhokoliv důvodu, ať už cíleně či náhodně zavítali do mého Deníčku a začali číst tento můj příspěvek. Na pvní pohled se může zdát, že příspěvek o hubnutí se na filmovou databázi nehodí, ale v tomto případě to neplatí, neboť hubnutí bylo v mém případě inspirováno návštěvou kina. Ale hezky popořádku.

 

S obezitou se bohužel potýkám od útlého dětství. Nikdy jsem nebyl hubený, vždy jsem měl nadváhu, a nikdy se mi nepovedlo zhubnout a upřímně řečeno jsem se o to ani nesnažil, buď nebyla motivace, nebo jsem si nedokázal představit, že se vzdám oblíbených pochutin. A tak se stalo, že v 15 letech jsem vážil něco kolem 120 kg a v 18 letech jsem překročil 150 kg. A tak čas plynul a já zůstával stále tlustým člověkem, přičemž další kilogramy se neustále nebalovaly. Mou jedinou výhodou byla má výška, díky svým 194 cm jsem nikdy nevypadal, že vážím tolik kilogramů, kolik reálně ukazovala váha. A ani chůze a pohyb mi navzdory mým kilogramům nedělali potíže. A pořád nebyla motivace hubnout. Až najednou, aniž bych to očekával nebo nějak plánoval, přišel můj Den D.

 

V pátek 25. dubna 2014 jsem se vydal do českobudějovického CineStaru, kde se v ten den kolem deváté hodiny večer promítalo romantické drama Nekonečná láska. Jako vždy jsem šel sám, protože díky mé introvertní povaze a nízkému sebevědomí jsem nikdy neměl příliš mnoho přátel. Ve frontě přede mnou stály v kině tři partnerské páry a já byl nucen několik minut (fronta se příliš nehýbala) tyto líbající a objímající se páry sledovat a připadal jsem si najednou tak nějak sám a navíc trochu divně. Nikdy jsem totiž nikoho nemiloval a nikým nebyl milován. Ten obrázek těch reálných zamilovaných párů jsem měl v hlavě i poté, kdy už jsem seděl v sále a pomalu začínal film, který díky romantickému scénáři mé myšlenky ještě umocnil. A když jsem odcházel z kina, měl jsem najednou v hlavě jasno, jako nikdy v životě. Chci zhubnout, chci si užívat života, chci někomu svou lásku dát a zároveň ji od někoho přijímat. A aby se to událo, aby se mi zvýšilo sebevědomí a začal jsem si důvěřovat, musím zhubnout. Rozhodl jsem se užít si poslední týden blahobytu a pak jsem se do toho naplno vrhnul.

 

Psalo se pondělí 5. května 2014. Už nějaké 3 měsíce mi bylo 27 let a uvedl jsem do reality zřejmě nejtěžší, ale zároveň nejdůležitější rozhodnutí svého života. Začal jsem hubnout. Z jídelníčku jsem z týdne na týden vyřadil všechna smažená jídla, všechna sladká jídla a pití, většinu druhů masa, všechny mastné pokrmy i omáčky a většinu pečiva. V tento den mi moje osobní váha ukázala hrozivých 190,2 kg a já věděl, že i přestože to bude těžké, činím správně. Jelikož bydlím v paneláku v devátém patře, začal jsem navíc tentýž týden ve čtvrtek chodit pěšky po schodech do 9. patra (pro představu to činí 146 schodů). Zpočátku jsem toto absolvoval dvakrát denně, po zhruba dvou týdnech jsem začal chodit po schodech třikrát denně. První týden diety v sobotu jsem pak v rámci pohybu ještě přidal běhání. Zpočátku jsem běhal dvakrát denně, po dvou týdnech jsem začal běhat třikrát denně, přičem zpočátku jsem stěží uběhl nějakých 200 metrů v kuse, dnes, po devíti týdnech od zahájení diety už uběhnu nějaké 2, 5 až 3 kilometry denně. Ale pojďme zpátky k začátkům.

 

První týden, respektive první měsíc, byl hodně náročný. Bojoval jsem sám se sebou, abych nepodlehl jídlům, která byla skoro celý život součástí mého života. Smažený sýr s hranolkami, koblihy, plněné bagety, domácí omáčky, řízky, klobásy, mastné salámy, čokoláda, to vše mi hrozně chybělo a byl to boj pouze a jen s mojí hlavou a mým myšlením. Budu lhát, když řeknu, že to bylo lehké. Bylo to hodně složité a bylo hodně těžké nepodlehnout, ale první měsíc jsem překlenul a nakonec jsem si na dietu zvyknul. Dnes, 6. července 2014, mám za sebou již devět týdnů (či chcete-li dva měsíce) úspěšné diety. A jak jsem na tom s váhou? Váha mi dnes ukázala, že vážím 163,8 kg. Během dvou měsíců jsem se tedy dokázal přirozenou přírodní cestou, jen za pomoci zredukování jídelníčku a každodenního pohybu (chůzi po schodech a běhání věnuji zhruba 40 minut denně, do toho ještě třikrát denně chodím venčit pejska) zbavit 26,4 kg. A pochopitelně v hubnutí pokračuji dál, chci se dostat až na nějakých 90 kg.

 

A to vše jen díky jedné jediné návštěvě kina. Zkrátka abych začal se sebou něco dělat, stačilo být jen ve správný čas na správném místě, abych prohlédnul a prozřel. Občas jedna šťastná náhoda může člověka nakopnout a je jen na něm, jestli poslechne své myšlenky a rozhodne se vhozenou rukavici zvednout. Já to udělal a dnes nelituji, protože vím, že tohle už prostě musím dokázat. A až to dokážu, věřím, že se dostaví i nějaká ta první láska. Proto pokud máte možnost něco ovlivnit, jděte do toho a neváhejte. Svůj život si každý řídíme sami a je jen na nás, co s ním uděláme a jak si ho zařídíme. Já si úbytek své váhy užívám a i když vím, že i přes tento vysoký úbytek zůstávám i nadále tlustým člověkem, je tento úbytek motivací do dalších týdnů a měsíců, abych se zbavil i toho posledního špeku na svém těle.

 

V psaní deníčkových záznamů o svém hubnutí budu samozřejmě průběžně pokračovat a informovat o tom, jak se mi daří i nadále. Toto je konec první části příběhu ze života, u kterého věřím, že bude mít šťastný konec (neboli happy end, jak s oblibou říkávám) a kdo ví, třeba tento příběh skončí i svatbou tak, jako v mnoha romantických filmech.