Laatste dagboekpost (124)
Trik na diváka
Jsem z těch častých sledovatelů, na které ve valné většině případů u filmu zafunguje zvolená hudba a u vážných filmů mě dokáže volba smutné hudby totálně omámit, sundat do kolen a v konečném výsledku i značně ovlivnit hodnocení. Vídám semtam názory, že tenhle kalkul tvůrců bychom neměli akceptovat a snažit se stát vůči zobrazovanému tématu objektivně, z racionálního hlediska to svým způsobem chápu, ale už jsem si několikrát uvědomil, že jakmile film neobsahuje hudbu téměř žádnou nebo málo působivou, ztrácí u mě na hodnotě.
Tuhle vskutku komplexní myšlenku jsem si právě potvrdil i u dokumentárního filmu Sklonit se k Zemi, který vskutku detailně a nejedním směrem rozebírá důležitost půdy pro udržitelnost nejen planety, ale vůbec života na Zemi. A protože jde o ožehavé téma, tvůrci se nebáli využít mnoha až srdceryvných hudebních motivů, kterými bezpochyby cílí na to, aby "mesidž" jejich práce na diváka o to víc zapůsobila. Neříkám, že se tomu tak nestalo i v mém případě, ale i navzdory téhle sázce na jistotu je zrovna Kiss the Ground dokumentem, co by si měl pustit každý, co ještě nepochopil, jak je důležité brát ohled na naše okolí. A to nemusí po tomto filmu sahat primárně kvůli tomu, že dělá v týdnu zkoušku z environmentální geografie.