Laatste dagboekpost (5)
Vilém Závada: Krajina
ze sbírky Panychida
Topol.
Rozlitá rovina.
Na ní jak lodičky plují bílé domky.
Hrouda, hroudy, hroudy...
Sršící bělost oblaků
okrové balvany země za horizont žene.
Ve dvěřích dní
bolesti v krystaly ztuhly,
krůpěje poslední.
A s večerem
foforeskující dřevo soch,
gotická silueta.
To viněta zvučící dějinami
jak škeble na břehu mořem.
To lesního rohu hlas,
zesmutnělý,
do sebe schoulený celý,
z dáli do dáli
modlitbou tesknou
se rozeplál
a plane.