Meest bekeken genres / types / landen

  • Drama
  • Komedie
  • Actie
  • Animatie
  • Documentaire

Laatste beoordeling (7 742)

The Jungle Bunch 2: World Tour (2023)

25.05.2024

Chor Nikal Ke Bhaga (2023)

24.05.2024

Všechno dobře dopadne (2022)

24.05.2024

Nic bych neměnila (2022)

24.05.2024

Drive-Away Dolls (2024)

18.05.2024

Dvě slova jako klíč (2023)

14.05.2024

Reptile (2023)

11.05.2024

Argylle (2024)

11.05.2024

Le Loup et le lion (2021)

11.05.2024

Reclame

Laatste dagboekpost (51)

39. týden (od 26.9. do 2.10.2016)

Filmové zhodnocení:
V 39. týdnu jsem viděl 8 filmů, z nichž 2 byly dokumenty (německý napůl fiktivní dokument o začátcích skateboardingu v NDR 80. let Tohle není Kalifornie, který je poměrně zajímavý, dobře natočený, jen zamrzí fiktivní postava prezentovaná jako legenda a celkově mi tam něco chybělo, co by ho vyzdvihlo nad podobné dokumenty; hůře však dopadl český dokument Cesta vzhůru, o horolezci Radku Jarošovi, kterému vaz strhávala celé polovina stopáže, ve které jeho děti pronášejí moudra a všemu se hihňají, což bylo nejen nezajímavé, ale doslova iritující); 2 filmy z polské kinematografie 80. let (psychologické drama Výslech, o uvěznění kabaretní zpěvačky v 50. letech v Polsku, jejím vyslýchání, mučení, ponižování, kdy film byl hodně na efekt a ukázání fanatismu a hlouposti komunismu, navíc mi přišlo, že hlavní hrdinka přespříliš přehrává, až divadelně a konec byl dost natahovaný až do absurdna; o něco lépe dopadl snímek Krzysztofa Kieślowskiho Náhoda, který je rozdělen na 3 příběhy, což později okopírovali němci s filmem Lola běží o život, ve kterých náhoda, jestli chytne vlak nebo ne, rozhodne o dalším dění a jeho postavení ve společnosti, kdy film stojí jednak na skvělém nápadu, zpracování a slušných hereckých výkonech); 2 hudební biografie (britské úsměvné drama Božská Florence, o velmi bohaté dámě Florence Foster Jenkins, která se rozhodne, že bude zpívat operu, ale postrádá talent a dojde tak daleko, že uspořádá velký koncert, neboť nemá žádnou soudnost a patolízalské okolí se jí neodváží říct, že zpívá otřesně, a tím se do historie zapsala jako nejhorší zpěvačka všech dob, kdy film se drží v typických životopisných mantinelech, s lehkostí a grácií odvypráví příběh, navrch je obsazen kvalitními herci, kteří podávají bezchybné výkony, ale nic víc film nenabídne; hůře dopadl částečně fiktivní snímek Miles Ahead, o slavném jazzovém trumpetistovi Miles Davisovi, který je koncipován spíše jako gangsterka a Davis jako fetující drsoň, který tasí kolt při každé příležitosti, a na druhou stranu jeho vzpomínky na dávnou lásku jsou natočený pomalou až uměleckou formou, a ještě sledujeme jeho vystoupení, tím pádem film totálně nedrží pohromadě, a neví jakou cestou se vydat, stejně jako Miles Davis neví, jestli se vrátí na pódia nebo ne, a herecké výkony, jinde dobrých herců, také extra nenadchnou); a 2 americké thrillery (v survival thrilleru Mělčiny bojuje Blake Lively o přežití se žralokem a osobně moc one (wo)man show nemusím ani filmy s plovoucími zvířaty, navíc, když hlavní hrdinka mi není vůbec sympatická, kdy zde to zachraňovala alespoň krátká stopáž a pár napínavých pasáží; o něco lépe dopadl sequelový thriller Očista: Volební rok, který je lepší než jednička a malinko pokulhává za dvojkou, zde jde také o přežití, ale více osob, neboť se i v tomto díle pořádá každoroční očista, kdy je na jeden den dovoleno beztrestně vraždit a páchat všechny ostatní trestné činy, a zde se opozice rozhodne zlikvidovat senátorku, která chce při volbách zrušit tento svátek, přičemž film má několik skvělých atmosférických momentů, ale jako celek se ztrácí v příliš černošských postavách a pár nesmyslech).

 

Nejlepší film týdne:
Náhoda – polské filmy moc nemusím, proto je Náhoda překvapením a malou rybkou v moři. Na filmu hlavně oceňuji jeho nápad, který je navíc skvěle a zajímavě zpracovaný, má uvěřitelnou atmosféru a civilní herecké výkony. Z dalších filmů nebyl špatný třetí díl franšízy Očista: Volební rok a hudební biopic Božská Florence.

Nejslabší film týdne:
Cesta vzhůru – tento týden se mi nejslabším jevil český dokument, ve kterém bylo strašně moc vaty a jak jsem již zmínil, otřesné vystoupení dětí hlavního aktéra, které tam neměly, co dělat.

Nejlepší herecký výkon týdne:
Hugh Grant (Božská Florence) – hezounek nám trošku zestárl, ale přesto neztratil nic ze svého šarmu a hereckého talentu, a roli oddaného manžela nejhorší zpěvačky všech dob zvládl na výbornou.

Meryl Streep (Božská Florence) – není pochyb, že je Meryl excelentní herečkou, a i přesto, že zde předvádí pouze svůj lepší standard, tak je bezkonkurenční. Chválím, že se jí z tragikomické postavy povedlo neudělat karikaturu.

Nejslabší herecký výkon týdne:
Kai Hillebrand (Tohle není Kalifornie) – nevím, co si s jeho výkonem počít, neboť má evokovat skutečnou postavu v dokumentu, ale je to pouze herec, který jí předvádí, a i přesto se mi jeho výkon nelíbil, resp. mi nic nedokázal říct.

Krystyna Janda (Výslech) – její výkon mi připadal přespříliš afektovaný, divadelní, přehrávající, nereálný, a nedovolil mi s ní nikterak soucítit.

 

Hudební zhodnocení:
V 39. týdnu jsem slyšel 10 hudebních alb, z nichž 4 alba byla zbytek diskografie od německé S/M avant-garde gothic rockového uskupení Umbra et Imago (výtečné Dunkle Energie z roku 2001, které bylo hodně do gothic metalu a dost znělo jako začátky kapely Crematory; následující Memento Mori z roku 2004 je již typickou ukázkou neue deutsche härte říznutou gothic rockem, které není vůbec špatné; ještě o něco lépe zní Opus Magnus z roku 2010, které by se stylem dalo označit za přímého nástupce předešlé desky; jejich poslední album Die Unsterblichen z roku 2015 je již dost táhlé a pomalé, a po předešlých výtečných deskách jde o menší zklamání); 2 rapové desky (teen hip hopové duo Kris Kross, autoři pouhého jednoho hitu Jump vydali v roce 1992 album Totally Krossed Out, které s odstupem času je příšerné, a kromě onoho hitu nabízí jen nudnou vatu; to více potěšil Eminem s albem z roku 2010 Recovery, kterého považuji za jednoho z mála rapperů, které se dají poslouchat a deska nabízí několik zajímavých songů, ale obstojí i jako celek); 2 alba autorských zpěváků (slovenský zpěvák a textař Richard Müller vydal letos v září ke svým narozeninám album 55, které nabízí několik málo zajímavých písní, ale jako celek se mi vůbec nelíbilo; to Američan Jack White, jehož poslední kompilaci jsem si poslechl předešlý týden, potěšil se svým sólovým debutem Blunderbuss z roku 2012, ke kterému jsem se dostal až teď, více a deska se nese v pohodovém duchu, bez slabého místa); a 2 novinková alba současných zpěvaček (americká zpěvačka Skylar Grey vydala letos svou v pořadí třetí desku Natural Causes, která je poslechová, ale nenabízí nic, co by bylo důvodem se k ní vracet, spíše se jedná o průměrný popový kousek, který si však své fanoušky najde; více do popu se uchýlila i Idina Menzel se svou letošní novinkou Idina., která je typická spíše svými muzikálovými skladbami a proslavená hitem Let It Go z animáku Ledové království, kdy její popové album není vyloženě špatné, ale jeden poslech bohatě stačil).

 

Nejlepší hudební album týdne:
Umbra et Imago – Dunkle Energie = toto album německé S/M avant-garde gothic rockového uskupení patří k tomu nejlepšímu z jejich pozdější tvorby už i kvůli tomu, že je směrováno k gothic metalovému stylu, a dá se tak zařadit po bok k jejich nejlepším deskám z 90. let.

Nejslabší hudební album týdne:
Kris Kross – Totally Krossed Out = toto album byl totální omyl, kdy jsem si ho poslechl jen proto, že jsem si z mládí pamatoval hit Jump, a tak mě zajímala kvalita celé desky, a teď jeho poslechu lituji, a doposlouchal jsem ho s totálním sebezapřením. Jedna z nejhorších desek vůbec.