Laatste dagboekpost (80)
O podstatě kolaudací
O náboženském významu lidského obydlí jsme toho již řekli dost na to, aby se nám samy od sebe vnucovaly určité závěry. Jako obec či svatyně i dům je zčásti nebo v celku posvěcen prostřednictvím kosmogonického symbolismu nebo rituálu. Proto usadit se někde, vybudovat ves nebo i jen dům představuje vážné rozhodnutí, neboť tu jde o samu existenci člověka: v podstatě o vytvoření vlastního "světa", o převzetí odpovědnosti za jeho udržování a obnovování. Náboženský člověk nemění své bydliště s lehkým srdcem, protože opustit svůj "svět" není lehké. Obydlí není "stroj na bydlení": je to universum, které si člověk buduje tím, že napodobuje paradigmatické dílo bohů - stvoření světa, kosmogonii. Každá stavba, každá inaugurace nového příbytku se v jistém smyslu rovná novému začátku, novému životu. A každý počátek opakuje onen prapočátek, kdy se poprvé objevilo universum. I v moderních společnostech, tak silně desakralizovaných, uchovávají ještě oslavy a radovánky, které provázejí vstup do nového příbytku, vzpomínku na bouřlivé slavnosti, jež kdysi vyznačovaly každé incipit vita nova.
Mircea Eliade, Posvátné a profánní