vyfuk

Stejně jako předminulý rok tak dneska si zde prezentujeme nějaké ty lepší i slabší kousky dnes již minulého roku. S tím, že lehce se zpožděním, jelikož jsem spousty materiály doposlouchával dodatečně. Jelikož se mi zdálo, že jsem toho předešlý rok tolik neslyšel, tak jsem na poslední chvíli ještě poslouchal pár těch alb, aby to nebylo tak chudé. Začneme trochu smutně a to tak kdo nás vlastně v minulém roce opustil.

Museli jsme se rozloučit s legendou rock and rollu jako Chuckem Berrym, který by se mohl považovat za otce samotné této muziky. Náhle nás nečekaně opustil i svůj vlastní kreativní tvůrce Tom Petty. Rok 2017 byl bohužel velice krutou ranou pro skoro rodinný podnik AC/DC, kdy společně do rockového nebe, nebo i pekla chcete-li odešli bratři Youngové a to Malcolm a George. Ze všech bratrů nám zde zůstává samotný Angus. V neposlední řadě nás opustila svou vlastní rukou legenda muziky devadesátých let Chris Cornell a jeho následovníkem, který také nechtěl zůstat na tomto světě byl jeho dobrý kamarád a zpěvák skupiny Linkin Park Chester Bennington. To byla pro mě nečekaně asi největší rána, která mě v rámci úmrtí letošní rok mohla zasáhnout a nese se po mém boku dodnes.

A nyní přistoupíme k tomu, čím nás tvůrci obdařili v minulém roce. Hned lednu vydala nové album legendární, leč ne tolik známá kapela Dropkick Murphys. Ten samý měsíc přispěla i punková kapela AFI už několikátým svým albem. Zde moc velké oslovení nepřišlo. Škoda. A nakonec ledna přispěla svým čtvrtým albem i naprosto skoro neznámá kapela Japandroids, kterou jsem objevil teprve před pár týdny, ale vůbec toho nelituji a naopak za to děkuji. Toto duo hrající na bicí a kytaru, dokáže takové emoční divy, že by jeden neřekl.

Jaro mezi námi přivítal Ed Sheeran s jeho novým albem Divide, které přišlo skvěle do novoroční nálady a skvěle podtrhlo emoce v onen čas. Nevím, asi to bylo tímto, ale jde o jeden z nejlepších kousků tento rok a celé moderní hudby. Ed se musel ten samý měsíc později poprat s veterány muziky v podobě Depeche Mode. Elektrika Eda neskolila, ale dala fanouškům, to co měla a následovala i spokojenost. James Blunt po mnoha letech opět přispěl svou troškou do mlýna a zkusil to moderně. Ne tak s přehledem a skvěle jako Sheeran, ale povedlo se mu ukázat se opět. To všechno během jednoho měsíce.

Lehce o pár týdnů později se vrátili mnohem starší veteráni jako Deep Purple. Jejich hudba opět asi oslovila fanoušky, ale mě bohužel ne.

Po letech vydali o novou desku Irové The Cranberries. Tuplem osudem a náhodou zde je, že tento článek a posudek píši přesně v den, kdy zemřela zpěvačka Dolores O'Riordan. Nicméně stihla se rozloučit v podobě toho co asi milovala.

V květnu nás chtělo osvítit uskupení Paramore. Nové album After Laughter mělo být novodobé a starodobé v rámci vzpomínek na osmdesátá léta. Spíše to bylo nevýrazné. Na potvoru když teďka hodnotím celkový rok, tak Paramore musí vydat jediné horší album. V ten samý moment nicméně i kapela z daleka jména Seether vydala nový kousek. Kapela, kterou jsem kupodivu nikdy nemusel, tak najednou vydala jedinečný kus, který se mnou neustále jde dál. Neuvěřitelné. Májový měsíc byl hudbou nabitý. Oslovili nás, bohužel asi naposled Linkin Park. Ti sklidili za novou a modernější kus velmi ostrou kritiku. á tomu nicméně přicházel na chuť. A s velkou úctou mohu říct, že jsem si album zamiloval dříve než se Chester zabil.

Před prázdninami to podpálil po 12 letech sólovým albem Roger Waters. Po smrtně se s námi rozloučil i Chuck Berry, který potěšil ty co si mysleli, že už nikdy nic nevydá. I ten samý den už pro punkové publikum vydali novinku i Rise Against. Pár dní nato se na prázdniny připravil i Nickelback. A zakončilo se to pro mě asi nejlepším albem Stone Sour.

Máme prázdniny a zde nás potěší Trent Reznor dalším EP Nine Inch Nails, kde se ty osmdesátky dokázali propracovat podle mě lépe.

Za celé prázdniny bylo takové menší volno. Jediný kdo se odvážil něco vydat byli Queens of the Stone Age.

Školní rok díky muzice začal mnohem lépe, jelikož nové album, které je asi nejprogresivnější a asi i jedno z nejlepších nabídli totiž Foo Fighters. Ten samý den přispěla i superkapela Prophets of Rage.

V době předvánočního šílenství vydává své album Marylin Manson. To asi ani nepotřebuje komentář.

Na den rok od punk rockového šílenství, kdy album vydali NOFX, Green Day a Sum 41, vydali asi své nejlepší album Hollywood Undead.

Progresivně se projevovali i Evanescence.

Rocková vánoční atmosféra přišla s U2. A rok jako takový zakončil Eminem.

Je sranda, že jsem si chtěl poslechnout jenom pár alb, aby to oproti minulému roku nebylo tak chudé. Mezitím co minulý rok jsem musel řešit jenom sedm počinů, tak letos jsem to nechtěně navýšil na 22. Měl bych se krotit.

 

Finální žebříček:

1. Foo Fighters - Concrete and Gold

2. Ed Sheeran - Divide

3. Seether - Posin the Parish

4. Prophets of Rage - Prophets of Rage

5. Japandroids - Near to the Wild Heart of Life

6. Linkin Park - One More Light

7. Rise Against - Wolves

8. Bush - Black and White Rainbows

9. Depeche Mode - Spirit

10. U2 - Songs of Experience

11. Nickelback - Feed the Machine

12. Hollywood Undead - Five

13. Eminem - Revival

14. Nine Inch Nails - Add Violence

15. Stone Sour - Hydrogad

16. Queens of the Stone Age - Villains

17. Paramore - After Laughter

18. Marylin Manson - Heaven Upside Down

19. James Blunt - Afterlove

20. AFI - Blood Album

21. Evanescence - Synthesis

22. Deep Purple - inFinite