Lucasion

Byl to Rocky (1976), který stvořil sportovní drama z boxerského prostředí. Od té doby vzniklo mnoho filmů, kteří se ho pokusily napodobit. Ať už přímou či nepřímou formou. Nyní přichází další drama z ringu, které dokonce i názvem „Southpaw" na slavnou Stallonovu ságu odkazuje.

Bojovník je stejný jako všechny ostatní dramata o sportu. Hned v úvodních minutách vidíme drsnou výměnu úderů dvou namakaných chlapů. Jedním z nich je Billy Hope (Jake Gyllenhaal), který je ve svém sportu jednička. Divák tak může sledovat, proč právě on je světovým šampiónem. Nutno říct, že Jake trénoval na roli Billyho dvě hodiny denně sedm dní v týdnu a fyzičku na tu roli bezpochyby má. Zápasy v ringu navíc působí skvěle a velmi reálně.

 

Řekněme, že člověk co jde na Bojovníka s tím, že se dočká nějakého zajímavějšího či doslova jinačího příběhu než je Rocky (1976) nebo Warrior (2011), tak bude jistě zklamán. I Bojovník se nevyhne v žádném případě klišé, jako je vítězství, pád, ztráta a návrat na scénu. Film do puntíků sleduje tuhle cestu a neodbočí z ní ani jednou. Už z traileru je příběh jasně definovaný a tak divák pouze čeká na herce Foresta Whitakera, aby dokázal postavit Billyho na nohy. Billy díky tragédii přichází o rodinu a musí si finančně i citově sáhnout na samé dno, aby se mohl odrazit. Přičemž cesta je protkána několika emotivními scénami.

 

V tomhle případě to vypadá jako by režisér (popřípadě scénárista) a hlavní herec měli zcela odlišnou vizi finálního filmu. Zatímco Jake Gyllenhaal hraje oscarový výkon, tak režisér Fuqua točí „jen" další z dlouhé řady sportovních dramat.

Díky hudbě od zesnulého Jamese Hornera se dočkáme velmi emotivní pianové skladky, která dodává atmosféře na citech. Naopak v tréninkových a zápasových scénách duní hudba od Eminema, které vévodí „Phenomenal".

 

Z příběhu tedy nejvíce těží Jake, protože nad jeho výkonem nelze jinak než tleskat. Ať už v roli otce, zápasníka nebo zlomeného člověka zkrátka exceluje. Rachel McAdams se opět vrátila do role přesvědčivé milující přítelkyně. Z obsazení pak velmi překvapí i jejich filmová dcera Oona Laurence. Z mého pohledu, kdy menší herecký tým nijak zvlášť neoceňuji, tak Oona zahrála dceru s absolutním přehledem.

Co může Southpaw nabídnout kromě hudby, známého příběhu a skvělých výkonu herců? Právě že nic. V porovnání s Warriorem (2011), který dokázal vytvořit dokonalou atmosféru jak dramatickou tak sportovní, tak Bojovník je daleko za ním. I když s Billy Hopem soucítíte, přesto film nebuduje emoce zdaleka tak jako Warrior. I když se o to celé dvě hodiny urputně snaží. Scény zlomeného Hopea a jeho návrat na scénu nicméně rozhodně patří ke skvělým momentům ve filmu.

 

Fanoušky boxu by film rozhodně neměl zklamat. I když se drží zajetých kolejí, tak díky skvělé snaze herců se z filmu stává skvělé drama. Místy i dokonce pobaví situačními hláškami. Nejedna scéna pak připomíná originál Rockyho.

 

Shrnutí:

Osobně jsem měl na film velké nároky a od prvního traileru jsem se na něj těšil. Jako fanoušek boxu a bojových umění mám k tomuhle žánru velmi blízko a Bojovník působí po všech stránkách dobře. Pokud vám nevadí nalinkovaný příběh, tak jistě budete spokojeni. Navíc vidět Jakea Gyllenhaala v této roli je prostě úžasné. Diváky co neměli, co dočinění s jinými sportovními dramaty jistě překvapí emocionální linky rodiny a obdivovatele boxu pak určitě potěší reálné scény z ringu. Sportovci navíc mají díky hudbě a scénám tréninků další motivační film. Za mě osobně je to skvělé překvapení roku a jistě se zařadí mezi favority letošního roku.