nikoletkaa

Na brigádě dělám šílenou monotónní práci. Její jediné dvě výhody jsou za a) je celkem dobře placená a za b) dá se u ní skvěle přemýšlet. :) 

Jeden den jsem se takhle zasnila a do hlavy se mi nějak dostaly scény z různých amerických komedií. Řekla jsem si, že alespoň jednou za život, bych chtěla uspořádat párty, právě jako vystřiženou z nějaké té komedie. No, já myslím, že je to sen spousty teenagerů. :)

Až by moji drazí rodičové odjeli z domu, pozvala bych celou svou střední školu do mého obrovského domu. Část by se odehrávala uvnitř a část venku na obrovské zahradě s obrovským vyhřívaným bazénem. Všichni by se skvěle bavili, hudba by hrála na maximum, takže by na nás milí sousedé jistě zavolali policajty. S těmi bych to ale vyřídila v klidu, v pohodě a bez emocí :) Potom, co bych se rozloučila s hosty, uviděla bych tu spoušť, kterou spáchali. Matčina šíleně drahá váza, dovezená až z kdesi z Japonska, by byla rozbitá a její střípky zašlapané v perském koberci a tátův mahagonový stůl v jeho pracovně by byl nenávratně zničený politým alkoholem. A to bych nemluvila o všude přítomných zbytků jídla. Přesto bych to všechno uklidila, protože kdybych měla čekat na služku, která by přišla druhý den odpoledne, bylo by pozdě.

S klidem v duši bych šla za svítání spát a měla bych pocit, že právě ten můj večírek byl večírek století :) Probudilo by mě až zvonění rodičů a se šíleným bolehlavem bych je šla dolů přivítat...

Celkem hezká představa. Ale bohužel u mě to jen jako hezkou představou zůstane. Nebydlím v obrovském domě, máme byt 3 + 1, zahradu nemáme žádnou a tudíž o bazénu si můžu nechat jen tak zdát. Moje mamka vázu z Japonska též nevlastní (jak by taky mohla, když naši byli nejdále v našich sousedních zemích) a táta rozhodně nemá pracovnu, čili ani žádný mahagonový stůl :)

Ale není špatné si občas takhle zafantazírovat :))