=woody=

Vida, na dojemné loučení dochází přesně týden po závěrečném dni, který patří k tomu nejlepšímu, co jsme mohli letos ve Varech zažít! La pardone, jak člověk není tlačen pomyslnou dlaní povinnosti, odkládá a odkládá, až je z toho týden.. :-)

Chvíli jsem si myslel, že se vyhnu sentimentálním frázím, ale ne-e..

Poslední den ve Varech má takovou zvláštní hořkosladkou příchuť.. Smutek střídá radost, radost smutek, tak trochu rekapitulujete, do hlavy se derou povinnosti, které vás čekají po návratu do reality..

Letošní ročník se podařil, mám radost z osobního setkání s ikonami stříbrného plátna i nezávislé scény, z rozšířených filmových obzorů, nových přátel a neopakovatelných hudebních lahůdek.

Smutek přichází logicky s myšlenkou, že na další ročník budeme muset čekat celý rok! Smutním i proto, že jsem zdaleka nestihnul všechny projekce, které jsem měl v plánu. A z nikoho jsem za celý festival nevytáhnul, proč zde nebyl uveden Stoneův poslední film Divoši, s Johnem Travoltou v jedné z vedlejších rolí! Ten tu přece musel být! :-(

Loučím se tedy s pravidelným deníčkováním, loučím se s lázeňským městem a dvacetičtyřhodinovým pulsováním festivalových míst. Loučím se, abych zase za rok mohl vyhlásit: Je čas! 49.ročník KVIFF je tu! ;-)

Už je to dlouhé - a to jsem ještě neděkoval..! Připadám si jak nějaká hérečka při přebírání glóbu.. :-)))

Rád bych takto veřejně poděkoval Pomovi za příležitost zažít fetival z jiné perspektivy. Jsem nadšen a naplněn, děkuji též za vedení, pomoc a cenné rady při plnění agentských povinností a zvládání festivalového tempa!

Tento velký dík však nepatří jen Martinovi - ale i ostatním agentům, se kterými jsem se potkával na akcích a filmech a čerpal z jejich zkušeností.. Za všechny děkuji a zdravím StarsFan, bez které bych nestihl ani polovinu všeho ve Varech! ;-)

 

Jak to dopadlo, jistě víte.. Pro mě docela překvapivě.. Závěrečný ceremoniál zahájil vozíčkářský balet - už kvůli němu stálo za to se dívat! Marek Eben už nemůže být lepší! Pocta zemřelým byla snad nejdelší za celou historii festivalu, Oliver brnknul nečekaně na sentimentální strunu, ale nesahal ani na paty Jiřímu Bartoškovi, jenž by rozplakal i kámen..

Kdo nakonec glób třímal v rukou, jsem se pokusil zachytit na fotografii.. Dále už jsme třímali jen vidličky, za cinkotu pohárů a roztančených brazilských rytmů. Krásný zbytek prázdnin a nezapomeňte se mít filmově! ;-) =woody=